Před 80 lety připluli do Anglie první z Čechoslováků, kteří museli opustit poraženou Francii. Některé čekala jen smrt, jiné vojenské úspěchy. Další se ale proslavili i docela jinak – tak jako mladý dělostřelec František Bělský, který se měl stát oficiálním sochařem královské rodiny.
Sochař-dělostřelec Bělský unikl z dobyté Francie do Anglie. K velkým úspěchům ho inspirovalo setkání s Churchillem
3 minuty
UDÁLOSTI: S československými vojáky se do Anglie dostal i devatenáctiletý student sochařství František Bělský
Kapitulace Francie znamenala pro Čechoslováky, kteří tam přišli bojovat proti Německu, katastrofu. Kdyby na počátku léta 1940 do německých rukou padl britský voják, čekala by jej léta v zajateckém táboře, kdyby však Němci dopadli ozbrojeného Čechoslováka, čekala by na něj jedině šibenice.
Do Anglie se v té době podařilo evakuovat 5000 Čechoslováků – mezi nimi byli letci, ale i vojáci pozemních sil včetně devatenáctiletého dělostřelce, původně však studenta sochařství Františka Bělského z Brna. Do Anglie se dostal přes Gibraltar. Popsal, že během plavby spali na uhlí, vyhýbali se německým ponorkám a přežívali jen na sardinkách, džemu a rumu.
Rozhodujícím pro jeho budoucí práci se stalo setkání s předsedou britského válečného kabinetu. „Když Winston Churchill prováděl přehlídku českých vojáků, tak (Bělský) věnoval Winstonovi zvláštní pozornost,“ uvedl kurátor Bělského pozůstalosti Peter Cannon-Brookes. Pod dojmem z tohoto setkání zatoužil udělat Churchillovu sochu.
Dvojitá emigrace
Za války dostal František Bělský vyznamenání za chrabrost. Po jejím konci se vrátil do Československa, ale čekaly na něj špatné zprávy – zjistil, že Němci vyvraždili 22 jeho židovských příbuzných.
Ve vlasti dlouho nepobyl. Když se necelé tři roky po válce chopila moci nová totalita, která měla spadeno na hrdiny druhé světové války a lidi s vazbou na Západ obecně, se svojí britskou manželkou odešel zpět na ostrovy.
V Praze po něm zůstala pamětní deska parašutistů a duchovních na kostele sv. Cyrila a Metoděje nebo medaile, kterou získal Emil Zátopek. V Anglii se ale Františku Bělskému – známému zde spíše jako Franta Belsky – nevedlo o nic hůře.
Jeho práce se líbila královské rodině a vysochal podobu jejích čtyř generací – od strýce prince Philipa, hraběte Mountbattena, po prince Williama. „Královna i princ Philip se na sochy podepsali. Deklarovali tím své schválení a oprávnění. Co já vím, tak to je naprosto unikátní,“ podotkl Peter Cannon-Brookes.
Pomník pro Bubeneč
Sochy brněnského rodáka stojí i před sídlem britských premiérů v Downing Street nebo na Trafalgarském náměstí. Po revoluci opět mohl tvořit i pro československá města. Došlo i na Churchilla – jeho busta dnes spočívá v Thunovské ulici v Praze. Posledním Bělského velkým dílem byl památník padlých československých letců na náměstí Svobody v Bubenči. V roce 1995 jej odhalil prezident Václav Havel.
Sám sochař a válečný veterán popsal, že jej při práci inspiroval britský stíhací a bombardovací letoun Mosquito. „Ve kterém naši také létali,“ zdůraznil.
František Bělský zemřel přesně před 20 lety. Pohřbený je nedaleko svého ateliéru v Oxfordském hrabství. Na zadní straně náhrobku je vyrytý český lev.
