Poskytli úkryt parašutistům, a proto je pravoslavná církev nyní svatořečila. Vladimír Petřek, Václav Čikl a Jan Sonnevend spolupracovali s parašutisty, kteří v roce 1942 provedli útok na Reinharda Heydricha. Právě oni ukryli výsadkáře v kryptě kostela, kde je o několik týdnů později dopadlo gestapo. A právě v tomto chrámu byli v sobotu Petřek, Čikl a Sonnevend za svoje hrdinství v odboji svatořečeni.
„Jsou ztělesněním všeho, co člověk má mít k dokonalosti. Byli to vlastenci a to, co říkali, nebyla jen slova bez obsahu, ale dokázali to svými činy,“ vysvětluje důvody svatořečení tří odbojářů současný duchovní chrámu svatých Cyrila a Metoděje Václav Ježek.
Petřek jako tamní kaplan, Čikl jako farář a Sonnevend jako předseda starších české pravoslavné církve byli důležitými spolupracovníky Jana Kubiše, Josefa Gabčíka a dalších pěti odbojářů právě proto, že jim poskytli poslední úkryt před jejich vyzrazením a aktivně se podíleli na jejich zásobování potravinami i oblečením.
Nacisté použili kaplana jako živý štít
„Tito tři pánové se zapojili do odboje hned po okupaci. Vystavovali křestní listy židovským občanům, aby mohli prokázat svůj árijský původ. Dále víme, že už před rokem 1942 se v kryptě ukrývali lidé, kteří potřebovali pomoc. To zajišťoval Petřek a Sonnevend. Parašutisté sem začali přicházet už 28. května 1942, den po atentátu na Heydricha,“ vysvětluje badatel Vlastislav Janík.
Muži se o výsadkáře starali, do krypty jim nosili jídlo i zprávy o dění v protektorátě. Kaplan Petřek je měl také duchovně povzbudit poté, co se dozvěděli o vypálení Lidic a zvažovali další postup. Podle některých badatelů existoval plán, podle kterého se měli parašutisté z kostela následně přesunout jinam, uprchnout v prázdných rakvích pohřebního ústavu. K tomu už ale nedošlo.
Výsadkáře i příslušníky domácího odboje udal gestapu člen paravýsadku Out Distance Karel Čurda. Začalo zatýkání, které vyvrcholilo dobytím krypty 18. června 1942, sebevraždou parašutistů a uvězněním Petřka, Čikla i Sonnevenda.
„Petřka dokonce při dobývání krypty nacisté nutili, aby výsadkáře přemlouval, aby se vzdali,“ dodává Janík. Gestapo mělo kaplana údajně při boji používat dokonce jako živý štít.
Na dědečkovo zatčení si pamatuje i vnuk Jana Sonnevenda, kterému bylo v době heydrichiády 10 let. „Dědečka jsem naposledy viděl těsně předtím, než byl zatčený. Pamatuji si, že to bylo ve středu, protože ten den jsme chodili vždy k prarodičům na návštěvu. To, že se angažovali v odboji, jsem se ale dozvěděl až po válce, protože tatínek neměl zájem, abychom to věděly, protože jsme byly ještě malé děti,“ vzpomíná Jaroslav Ort.
Památku nových světců si věřící budou připomínat 5. září
Všechny tři muže věznili nacisté v pankrácké věznici. K brutálním výslechům je vozili do sídla gestapa v Petschkově paláci. Informace se z nich snažili dostat tři měsíce. Marně, nikoho neprozradili. V té době už ale natolik pokročilo zatýkání, že většina spolupracovníků parašutistů už byla zadržena.
Většinu z nich čekal podobný osud – krátké věznění v Terezíně a následně převoz do koncentračního táboru Mauthausen a smrt. Petřek, Čikl a Sonnevend ale stanuli společně s biskupem Gorazdem (svatořečen byl už v roce 1987, pozn. aut.) před mimořádným soudem v Praze. Ten je 3. září 1942 odsoudil k trestu smrti.
Čikla a Sonnevenda zastřelili na Kobyliské střelnici hned následující den, Petřka o dva dny později. A právě 5. září je nyní v pravoslavném kalendáři dnem, kdy si věřící budou tyto tři nové světce připomínat.
