Praha – Bubenské nádraží by se z chátrajícího místa mělo proměnit v památník s moderně pojatou výstavou i s prostorem pro diskuse o složitých dějinách dvacátého století. Dnes na místě jako základní kámen odhalili sochu – žebřík z železničních kolejí směřující k nebi. Samotný památník by měl otevřít na podzim 2016. Z Bubnů vyjížděly vlaky transportující desetitisíce židovských obyvatel do koncentračních táborů.
V noci z 8. na 9. března 1944 bylo vyvražděno téměř čtyři tisíce vězňů takzvaného terezínského rodinného tábora v Osvětimi. K připomínce této tragické události dnes odhalili „Základní kolej“, sochu, která představuje základní kámen přeměny bubenského nádraží v Památník ticha. Z tohoto místa totiž odjížděly transporty s desetitisíci židovských obyvatel do koncentračních táborů. Nyní by se mělo změnit v trvalou připomínku holocaustu a několikaletá příprava památníku tak má první výsledek. Dnešního setkání se účastnil i ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL), zástupci velvyslanectví USA, Německa i Izraele a rovněž pamětníci. "Je to víc než důstojné memento, je to neobyčejně působivý objekt. Jsem ráda, že se to tady podařilo uskutečnit,“ zhodnotila pamětnice Dagmar Lieblová z Terezínské iniciativy.
Dvacet metrů do nebe
Sochu tvoří železniční kolej vztyčená směrem k nebi. Se svými dvaceti metry vytváří nepřehlédnutelný bod místa, který podle ředitele společnosti Památník Šoa Praha Pavla Štingla představuje i maják pro kulturní centrum, které tu chtějí zbudovat. „Je spousta památníků minulosti. Byly doby, které budovaly památníky budoucnosti. Co potřebujeme dnes - památník současnosti? Místo, kde se o stigmatech minulých i současných dá otevřeně mluvit,“ uvedl Štingl.
Autorem uměleckého projektu je sochař Aleš Veselý, kterému odsud také za druhé světové války odjeli příbuzní. Podle něj jde vztyčené koleje symbolicky vnímat jako Jákobův žebřík, bránu do nebes. Jinou paralelu vytváří 36 pražců odkazujících k 36 spravedlivým. Zároveň dodává, že je to memento vůči dnešnímu člověku, aby si uvědomil, že události, které se tím připomínají, se už nesmí nikdy stát. Mluví o nebezpečí toho, že zkušenost se opakuje v jiné podobě.
Bubny se kompletně změní
Socha zatím předznamenává obrodu okolí Bubnů. Přímo budova nádraží by se měla změnit v místo se stálou expozicí k událostem druhé světové války a osudu židovského obyvatelstva. Doplní je pak výstavy, promítání, sezonní akce i vzdělávací program. Dohromady vznikne moderní prostor pro veřejný dialog o minulosti a jejím dopadu na dnešní dobu. Společnost Památník Šoa Praha už má zajištěnou smlouvu s Českými drahami a usiluje o to, aby byl památník otevřen na podzim roku 2016.
Okolí nádraží by mělo ustoupit další výstavbě. Vznikne nová čtvrť s širokými ulicemi a náměstím, jemuž by měl dominovat právě Památník ticha. Veřejný prostor by měly dále doplnit urbanistické prvky, které zohlední poslední kroky deportovaných Židů. I z toho důvodu, že se prostředí bude proměňovat, se může stát, že socha ze železniční koleje se ze současného místa posune jinam. Iniciátoři památníku ale věří, že zde setrvá. Svou velikostí totiž také upozorňuje na místo, které dnes okolní křoví a stromy skrývají před zraky kolemjdoucích.
Z Bubnů do Terezína. Holocaust na vlastní kůži
Z železniční stanice Praha-Bubny bylo mezi lety 1941 až 1945 deportováno téměř padesát tisíc Židů na smrt. Jednou z žijících pamětnic je i akademická malířka paní Helga Weissová-Hošková, která na své osobní zážitky z transportů, židovských ghett a koncentračních táborů vzpomíná v následující fotoreportáži.
Vlaky smrti odjížděly i z Brna
Transporty opouštěly i další nádraží v protektorátu, 7. března 1943 vyjel vlak smrti z Brna. Byla v něm více než tisícovka romských mužů, žen a dětí, kteří byli odvezeni vagony z budovy městských jatek v Brně. Cílová stanice: koncentrační tábor Osvětim II. – Birkenau.
Sestavování transportů nařizovala německá kriminální policie, samotné provedení bylo ale svěřeno protektorátní policii a četnictvu. V Brně nacisté Romy k prvnímu transportu shromažďovali u bývalých stájí jízdního oddílu v Masné ulici. Transport nakonec tvořilo 23 nákladních vagónů, v nichž bylo do koncentračního táboru odvezeno 492 mužů a chlapců, 546 žen a dívek. Téměř polovina z tohoto počtu byly děti.
Na vlak smrti dohlíželi po cestě do Ostravy četníci z protektorátu, na hranicích si je přebírala německá policie. Tisícovka vězňů musela cestu překonat bez jídla a pití až k branám koncentračního tábora Osvětim II. - Birkenau. Tam peklo teprve začalo. Většina z deportovaných pobyt v táboře nepřežila.
Poslední transporty Romů z protektorátu se uskutečnily na počátku roku 1944, celkem v Osvětimi v letech 1941 až 1944 zahynulo na 20 tisíc Romů. Na území protektorátu došlo k téměř úplné genocidě romských obyvatel, nacisté zavraždili odhadem 90 procent předválečné romské populace. Po válce zůstalo v Čechách a na Moravě jen osm stovek Romů.
