Jednou z méně známých obětí nastupující normalizace po sovětské okupaci byl Bohumil Peroutka. Někdejší ředitel muzea ve Vsetíně se kriticky vyjadřoval k invazi „spřátelených armád“ a navíc publikoval článek o vzniku republiky a Masarykovi, za což byl perzekvován. Po propuštění z práce se 28. října 1969 rozhodl ukončit svůj život sebeupálením na nádvoří zámku ve Vsetíně, na následky zranění dva dny poté zemřel.
Protestoval proti okupaci, pak se stal další živou pochodní. Před 50 lety zemřel Bohumil Peroutka
2 minuty
UDÁLOSTI: 50 let od smrti Bohumila Peroutky
Bohumil Peroutka se narodil 6. srpna 1926 v Bratislavě, ještě jako malé dítě se přestěhoval s rodiči do Vsetína. Vystudoval v Brně učitelství a antropologii a poté několik let učil na středních školách. V letech 1955 až 1961 byl ředitelem Okresního archivu ve Vsetíně a od ledna 1962 ředitelem vsetínského Okresního muzea. Ve své funkci mimo jiné vedl přestěhování muzea do vsetínského zámku.
V březnu 1967 na funkci ředitele muzea ze zdravotních důvodů rezignoval a dále pracoval v muzeu jako samostatný odborný pracovník. Redigoval sborník Valašsko a byl i kronikářem Vsetína. „Vedl tichý, osamělý život, hodně studoval, publikoval články o historii Vsetínska a věnoval se cestování,“ napsal o něm historik Ladislav Baletka.
8 minut
Před 50 lety zemřel Bohumil Peroutka
Po okupaci v srpnu 1968 se vůči nastalé situaci kriticky vyhranil. K 51. výročí vzniku republiky pak uveřejnil v okresních novinách Nové Valašsko článek s názvem Jedenapadesátileté Československo – 28. říjen v historii našich národů, ve kterém popsal vznik Československa, připomněl zásluhy Tomáše Garrigua Masaryka i politické procesy v padesátých letech a vyjádřil zklamání z politického vývoje.
„Socialismus, který měl znamenat především osvobození člověka, se stával jakýmsi návratem k feudalismu,“ napsal mimo jiné Peroutka.
Komunisté hrozili, že kvůli článku přijde o místo celá redakce
Článek, který vyšel 22. října 1969, ihned vyvolal nenávistnou reakci komunistických funkcionářů. Okresní národní výbor ve Vsetíně, Peroutkův zaměstnavatel, s ním zahájil disciplinární řízení a rozvázal s ním pracovní poměr. Peroutka byl tlačen k tomu, aby svůj text odvolal, což však odmítl. Komunisté mu proto pohrozili, že kvůli jeho článku přijde o místa celá redakce okresních novin.
V den 51. výročí vzniku Československa, 28. října 1969, vyšel Peroutka na zámecké nádvoří, kde se obalil térovým papírem a zapálil. S těžkými popáleninami byl převezen do vsetínské nemocnice, kde dva dny poté zemřel. Zanechal po sobě dopis na rozloučenou, ve kterém mimo jiné napsal: „Bylo to mé svědomí i pocit odpovědnosti a snad i víra v ideje, které mě přiměly k tomuto činu“.
27 minut
Vsetínská pochodeň / Bohumil Peroutka v cyklu Neznámí hrdinové
„V dopise na rozloučenou je vidět zoufalství člověka zahnaného do kouta kampaní, která se proti němu rozpoutala. Sám uvádí, že k jeho činu ho dohnalo i to, že byla postihována redakce, což nezamýšlel,“ upozornil historik Muzea regionu Valašsko Pavel Mašláň.
Přes snahu režimu zakázat poslední rozloučení s Peroutkou se v den pohřbu 5. listopadu 1969 na místě jeho tragického činu sešla řada lidí. Pohřeb a kremace se ale musely konat v Olomouci. Pracovnice Okresního kulturního střediska, která recitovala na pohřbu, byla propuštěna.
O Peroutkově činu se do roku 1989 veřejně nemluvilo. „Komunisté se to snažili ututlat a jeho čin vykládali jako akt psychicky nemocného jednice,“ uvedl historik Pavel Mašláň.
Až od devadesátých let minulého století se zásluhou Peroutkových přátel a bývalých kolegů, například archiváře Ladislava Baletky či dlouholeté muzejní pracovnice Evy Urbachové, začal Peroutkův čin připomínat v tisku. V roce 1994 byla v atriu zámku instalována pamětní deska.
Podle historika Petra Blažka patří Peroutkův čin do dlouhé vlny radikálně pojatých odchodů ze života, jen v Československu jich bylo podle odhadů mezi 30 a 40. „Z několika desítek případů je jen několik možno zařadit do skupiny kauz, kde je alespoň částečná politická motivace,“ připomíná Blažek, podle kterého ale Peroutka do dané skupiny patří.
