Na známkách bude i protektorátní prezident Hácha. Jako jediný dosud chyběl

Na trh se dostává nová poštovní známka s portrétem prezidenta druhé republiky a následně protektorátu Emila Háchy. Limitovanou edici patnáct tisíc kusů sice vydala Česká pošta, ale nejde o její emisi. Je to takzvaná vlastní známka, kterou připravil a zaplatil jiný subjekt. Náklady na výrobu edice byly přibližně 400 tisíc korun, peníze mezi sebou vybrali příznivci Emila Háchy.

Poštovní známka s Emilem Háchou doplní bílé místo v historii československých prezidentů
Zdroj: ČTK Autor: Petr Skřivánek

Emil Hácha, považovaný za jednu z nejkontroverznějších a nejtragičtějších postav moderních českých dějin, byl dosud jediným tuzemským prezidentem, který známku neměl. Známka vychází v den 80. výročí Háchova zvolení prezidentem druhé republiky.

Projekt musela schválit komise České pošty, která posuzovala, zda je motiv v souladu s českými zákony a zda nepodporuje zakázanou organizaci. Lidé mohou známku používat při posílání dopisů po území České republiky.

Hácha, který pochází z Trhových Svinů na Českobudějovicku, kde v pátek zástupci města a autoři projektu známku představili, patří podle odborníků k nejopomíjenějším postavám českých dějin.

„Samozřejmě, za komunistů byla nějaká negativní propaganda. O Háchovi nikdo nemluvil ani kladně, ani záporně. To znamená, že se stal bílým místem historie,“ řekl novinářům člen Společnosti Emila Háchy František Slípka.

Prezidentem v čase okupace

Hácha se stal politikem až v šestašedesáti letech, před nástupem do nejvyšší ústavní funkce byl prezidentem Nejvyššího správního soudu a expertem na anglosaské právo, které přednášel na Univerzitě Karlově. 30. listopadu 1938 byl zvolen v pořadí třetím prezidentem Československa, označovaného po ztrátě Sudet jako takzvaná druhá republika.

V polovině března 1939 byl předvolán do Berlína na jednání s nacistickým vůdcem Adolfem Hitlerem a byl za použití hrubého nátlaku přinucen podepsat souhlas „s ochranou území Čech a Moravy Velkoněmeckou říší“. Den po okupaci se pak stal Hácha státním prezidentem
protektorátu Čechy a Morava, takzvané nedílné součásti Velkoněmecké říše. Ve své funkci se v prvních letech snažil „loajální spoluprací s Němci zachovat maximální možnou autonomii protektorátu a omezovat vliv českých pronacistických aktivistů“.

Video Historie.cs - Protektorátní prezident
video

Historie.cs: Protektorátní prezident

Opakovaně se nebál intervenovat za oběti německé perzekuce, včetně aktivních odbojářů, prostřednictvím premiéra Aloise Eliáše udržoval kontakty s domácím odbojem, byl ve spojení s exilovou vládou v Londýně a umožnil její uznání. K jeho nejvýraznějším zásluhám patří znemožnění akce směřující k tvoření českých vojenských sborů proti Sovětskému svazu.

Změna jeho postojů nastávala postupně po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v září 1941 a zatčení generála Eliáše. Hácha hovořil o demisi, ale nakonec ustoupil s odůvodněním, že stále ještě musí hájit pozici národa. Konečný zlom v jeho chování byl patrný po atentátu na Heydricha.

V reakci na tento čin, který Benešovi zásadně vytýkal, Hácha v projevu uvedl: „Místo českého národa je v tomto velikém boji jedině po boku Velkoněmecké říše. Nepřátelé Velkoněmecké říše jsou také nepřáteli českého národa.“

Právě po nástupu Heydricha v roce 1941 se Hácha stal i v očích londýnského odboje poslušným lokajem německé zvůle. Po osvobození v květnu 1945 strávil Hácha poslední dny života ve vězeňské nemocnici na Pankráci, kde 27. června zemřel.

 Trvalý spor

Pro řadu lidí proto Hácha představuje negativní postavu, která kolaborovala s nacistickým režimem. „Kandidaturu nechtěl přijmout a namítal, že by se vlastně stal jen něčím na způsob správce konkursní podstaty. Vyjednavači však na něho naléhali,“ uvedl historik Josef Tomeš.

Přestože Hácha musel spolupracovat s nacistickým Německem a byl ve špatné zdravotní kondici, zachránil podle autora projektu a publicisty Radka Gálise životy řady Čechů. „Bylo to za cenu toho, že se ukláněl Hitlerovi a jeho chování mohlo působit servilně. Ale díky Háchovu orodování například pomohl některým studentům internovaným po 17. listopadu 1939 v koncentračním táboře Sachsenhausen,“ uvedl Gális.