Obrnice se pracně snaží zbavit nálepky obce s jedním z nejvyšších podílů obyvatel s exekucí. Obstavený účet či majetek tam měla aspoň jednou v životě podle Mapy exekucí víc než polovina dospělých. V průměru mají tamní lidé víc než pět exekucí.
Těžké šedivé mraky, které nad domy visí při příjezdu, naznačují náladu místa. Pochmurné pocity vyvolává obec i tehdy, když se člověk prochází po sídlišti. Ulice sice nesou název Nová výstavba, na stavu panelových domů však je patrné, že toto pojmenování už dávno pozbylo platnosti.
Sídliště v Obrnicích, takzvané Velké a Malé, vyčnívají vedle řadových domků. Jsou považována za sociálně vyloučenou lokalitu, kterou z velké části obývají Romové. S nimi se také člověk nejčastěji potkává, když se během dne po sídlišti pohybuje.
„Půjčku už bych nevzala. Po zkušenostech, co to obnáší,“ poznamenává místní žena. Pochází z Mostu, do Obrnic přišla, protože tady měla šanci získat větší byt. Dluh jí nicméně vznikl právě kvůli bydlení a dosáhl 44 tisíc. Tvrdí, že nakonec přeplácela 750 tisíc korun. Potýkala se s tím údajně deset let.
„Sáhli na sociální dávky, takže jsem neviděla mateřskou, doplatek na bydlení a podobně. Vlastně jsem to pro ně jenom vyběhávala,“ přiblížila. „Ani jsem nevěděla, že když člověk platí nějaké roky jako já, že má nárok na oddlužení. To nám taky nikdo neřekl,“ stěžuje si. Teprve později jí poradili cestu osobního bankrotu.
Lidé v Obrnicích přitom nejsou ponecháni zcela svému osudu, alespoň ne v posledních letech. Od roku 2013 funguje Obrnická sociální poradna, kde mohou zájemci bezplatně přijít k radě a informacím. Sídlí přímo v jednom z panelových domů Velkého sídliště.
„Za námi chodí klienti, kteří už situaci chtějí řešit,“ přibližuje sociální pracovnice poradny Petra Martinovská. Řada těch, kteří mají dluhy a jsou bez práce, k nim ale nepřijde. „Jsme i v terénu. Když někoho vidíme, oslovíme ho. Ty lidi už většinou od vidění známe, takže jim říkáme, aby přišli,“ dodává.
Pořádají ale i přednášky zaměřené třeba na to, aby si lidé nedělali dluhy před Vánocemi. „Snažíme se jim vysvětlit, že tyhle rychlé půjčky jsou úplná zbytečnost, že se bez toho dá také žít. Ta komunita to tak ale nevidí, uvažuje tak, že musejí mít stromeček, musejí mít všeho hodně. Takže si půjčky berou,“ připustila.
Když už se někdo chce dostat z kolotoče dluhů, v první řadě se mu snaží pomoct snížením splátek. „Voláme exekutorovi, jestli může splácet po menších částkách. Exekutoři většinou říkají, že tak splácet může. Chtějí vidět, že se platí pravidelně, jinak zabavují dál,“ popsala Martinovská.
Protekční místo v úklidové četě
Rozdíl je, když dlužník má práci a když ne. „Lidé se bojí, že když půjdou do práce, tak budou mít exekuci na plat,“ poznamenává sociální pracovnice. Avšak s platem se mohou rychleji zbavit svých závazků, než když budou obětovat z dávek jenom pár stovek měsíčně.
Ovšem otázka je, jak najít práci v okrese, kde je nezaměstnanost ve srovnání ze zbytkem Česka nadprůměrná? Přímo v obci mohou lidé získat místo u technických služeb. Pokud mají štěstí. „Nabízejí dotované místo, ale vždy jenom na rok. Ze seznamu vybírá Úřad práce. Je to docela protekční místo. Chtějí si ho udržet, chtějí, aby jim bylo prodlužováno,“ přiblížila Martinovská.
Když uprostřed sídliště narazíme na skupinku žen, která je za úklid v ulicích placená, potvrzují, že zaměstnání mají jenom na sezonu. „Někomu to prodlouží, někomu ne,“ zní z hloučku. Jedna z nich tvrdí, že dotovanou pozici přidělují podle věku. „Že je nám nad padesát let, že se špatně umisťujeme do práce,“ dodala. „Už jsme prý neperspektivní,“ zazní vzápětí. Byly by rády, kdyby jim zaměstnání úřad prodloužil. Na „pracák“ se zrovna netěší.
„Když jsou tady ženy, které deset patnáct let nepracovaly a teď šly na dotované místo, tak chtějí dál pracovat. Vidí příjem, ze kterého se dá vyžít, mohou řešit svou finanční situaci,“ potvrzuje sociální pracovnice.
Jinak mnoho uplatnění v obci zřejmě není, i když tam sídlí ještě třeba výrobce plastikových modelů nebo výrobna nábytku. Mnozí tak za prací míří mnohem dál. „Lidi jezdí do skladu Amazonu v Dobrovízi, svoz je z Mostu,“ uvedla Martinovská. V distribučním centru využívají také víkendových brigád. Práci nabízí také kladenská výrobna Lega.
„Máme tady mladou slečnu s dluhem zhruba padesát tisíc. Ví, že teď ho splácí po pětistovce, ale chce jít do práce, dojíždět, v Amazonu bude mít přes dvacet tisíc. Stačí několik měsíců, oni jí sice část strhnou a nechají jí třeba jenom 11 tisíc, ale za chvíli má exekuci vyřízenou,“ přiblížila jeden případ Martinovská. Někteří dlužníci prý však stále vnímají negativně, že přijdou o tak velkou část platu. Za pět let, co v obci působí, se nicméně podle Martinské situace zlepšuje.
Vybydlený dům
Obecně sklízí chválu za proměnu obce především Drahomíra Miklošová z ODS, která byla ještě do letošního roku starostkou, než místo přenechala stranickému kolegovi Stanislavu Zaspalovi a zamířila do krajské politiky. Miklošová založila se svým partnerem a tamním rodákem Josefem Karasem místní buňku ODS před volbami v roce 2006 a od té doby se jim dařilo vítězit. Nejvíc se proslavila tím, že v roce 2014 převzala ve Štrasburku cenu Rady Evropy za integraci Romů.
V uplynulých letech v obci posílila práce se sociálně slabými třeba pomocí nízkoprahových zařízení. Kromě poradny je tam také zařízení cílící na děti a mládež nazvané Vulkán či Olivín, které je zase zaměřeno na rodiny s dětmi. Radní se také snažili proměnit bytovou politiku. „Snažíme se vykupovat zprivatizované byty zpátky. Když ho vykoupíme, tak ho opravíme a dáme tam solidní nájemníky. Ale nedá se všechno koupit zpátky,“ uvedl Karas, který teď zastává funkci místostarosty. Důvodem jsou peníze. Byty se prodávaly za desítky tisíc, ale ve zdevastovaném stavu by je majitelé vrátili obci za stovky tisíc.
„Není v silách samosprávy zastavit příliv nepřizpůsobivých obyvatel do panelových domů, které jsou ve správách společenství nájemníků nebo v soukromém vlastnictví. Obec využívá všechny dostupné prostředky ke zklidnění situace,“ uvedla Venuše Zaspalová, která je v zastupitelstvu za koaliční PRO Sport a Zdraví (nyní PRO Zdraví a Sport). Podle ní se tak situace vyvíjí k horšímu.
Některé neobývané a zdevastované panelové domy v Obrnicích šly nedávno k zemi, jeden vybydlený dům ale na svahu na jižním okraji Velkého sídliště nadále stojí a nejspíš se dál stává terčem vandalů. Vedle jednoho z vchodů visí informace o tom, že jde o soukromý majetek a že vstup je na vlastní nebezpečí. Vstupu samotnému ale moc nebrání. Některé dveře jsou otevřené, jiné rozbité.
V přízemí je také většina oken roztříštěná, na mnoha místech jsou patrné stopy, že je někdo rozbil hozeným kamenem. Jinde už zbývají jenom rozkošatělé kusy střepů v rámech. Uvnitř panelové stavby vládne nepořádek. Po podlahách se valí záplava odpadků, starých hadrů, obalů nebo kusů starého jídla. Na zvoncích ještě sem tam zůstalo jméno původního obyvatele, ale do vylomených poštovních schránek by už žádná pošta asi nepřišla.
„Dům je ve vlastnictví společenství nájemníků, společenství si vzalo několik půjček na opravu, ale časem přestalo plnit své závazky. Došlo k odpojení energií a nájemníci se začali vystěhovávat, obec některým nabídla byty v obecních domech,“ přiblížila Venuše Zaspalová. Radnice podle ní zvažovala i možnost odkoupení bytů, ale na domě váznou dluhy a majitelé bytů jsou v exekucích.
- Letos v dubnu mostecký magistrát rozhodl o tom, že na obrnickém sídlišti nebudou úřady vyplácet doplatky na bydlení lidem, kteří se tam přistěhují. Obec věří, že se jí tak podaří zastavit příliv sociálně slabých obyvatel. Na současné nájemníky se opatření nevztahuje. Obdobné opatření už zavedla řada měst v Česku. Omezování doplatku má ale i své kritiky, podle rady vlády pro záležitosti romské menšiny omezení vyplácení doplatků situaci nepomůže řešit, nežádoucí sociální jevy může naopak prohloubit.
Zdroj: ČTK
Bezútěšný první dojem udělají Obrnice i na návštěvníky, kteří přijíždí vlakem. Několikapatrová nádražní budova je v současné době předimenzovaná a kvůli poničené omítce, zazděným nebo zabedněným dveřím a oknům působí chátrajícím dojmem. I když je nádraží dosud spojnicí s Mostem, Louny i Žatcem, větší význam má spíš jeho nákladová část.
Řada míst se však dočkala revitalizace. Obzvlášť patrný kontrast je mezi panelovými domy na sídlišti a budovou základní školy, která tvoří pomyslné dělítko mezi Velkým a Malým sídlištěm. Obnovovalo se náměstí před školou, kde beton doplnily travnaté plochy a další zeleň, stojí tam moderní lampy a budova jako taková vypadá úhledně. Za školou se pak rozkládá několik nových hřišť s atletickou dráhou.
Negativní postoj k nově příchozím
Podle místostarosty se teď v obci žije lépe, byť i on vnímá přetrvávající potíže. Problémy podle něj pochází hlavně od těch, kdo se neustále různě stěhují, tedy třeba ztratí byt, najdou si jiný jinde, tam je za čas také vyhodí, a tak jdou zase zpátky. A je jedno, jestli to jsou Romové nebo ne. Podle něj se to promítá i na výkonu dětí ve školách, kde se tato migrace týká velké části žáků.
Negativně se na nově příchozí dívají i pracující Romové, se kterými jsme mluvili. „Realitky to tady ničí. Nastěhují sem všechno možné. Když jste šel do Obrnic, tak jste řekl Obrnice. Teď už to nejsou Obrnice, to je Osada. Realitky nekoukají na místní, že jim vadí, že by tady mohli být takoví, co dělají problémy. A pak nás všichni hážou do jednoho pytle,“ říká jedna žena.
Starousedlík, který je v invalidním důchodu, si stěžuje na horšící se poměry. „Přizpůsobovat se musíme my, oni ne. To je špatně,“ poznamenává. Se starší generací Romů se prý sžili, ale potíž vidí v mladších ročnících. Míní, že dětem chybí vychování, setkává se s tím, že po lidech hází kameny, a když se trefí, ještě se smějí. Navíc policie podle něj nefunguje, jak má. „Je to jak na Divokém západě,“ tvrdí.
Další vysloveně kritizují vedení obce včetně Miklošové. Počítá se mezi ně majitel podniku Šachový klub u Chuana Pavel Zákostelský, který byl v minulosti radním, do zastupitelstva se dostal mimo jiné na kandidátce komunistů. Podle něj patřilo mezi priority Miklošové vyřešení nepřizpůsobivých obyvatel nebo zaměstnání místních na úřadě. Zastává ale názor, že jsou vyloučenou lokalitou s ještě horším obrazem. Necítí se tam úplně bezpečně.
Volby za rohem
Zákostelský se už voleb neúčastní a jak naznačuje transparent, který má vyvěšený na plotu okolo pozemku – „Máte koho volit? Já bohužel ne!“ – rozhodování v nadcházejících volbách nebude jednoduché. Během let se počet stran v obci zužoval. Ještě v roce 2010 usilovalo o voliče devět různých uskupení, minule byly čtyři a letos jsou už jenom tři. „Mladší lidi, kteří mají něco v hlavě a mohli by dělat zastupitele, to nechtějí dělat,“ podotkl Karas. Vedle ODS a hnutí PRO Zdraví a Sport tak bude o voliče usilovat ještě ČSSD.
Podle Borise Ležala, lídra kandidátky ČSSD, by obec měla například zlepšit komunikaci mezi všemi vlastníky bytového fondu, přistupovat ke všem stejně a pomáhat jim. „Vedení by mělo občany stmelovat, a ne je rozdělovat,“ míní. Bylo by podle něj také záhodno udržet stávající úroveň pořádku a zachovat, případně ještě zlepšit bezpečnost.
Podle Zaspalové, která usiluje o znovuzvolení z druhého místa kandidátky PRO Zdraví a Sport, nicméně schází pro různá opatření opora v zákoně. „Nelze ovlivnit skladbu obyvatel v obci, zamezit, aby se do bytové jednotky 2+1 nastěhovala rodina s pěti dětmi a aby jim majitel bytu nastavil nehoráznou platbu za nájem,“ zmínila.
Problém s exekucemi ale obecní volby nejspíš nemají šanci změnit. Jsou tu ale celostátní tendence, které usilují aspoň částečně o změnu. Poskytovatele půjček nedávno zasáhl nový zákon, který zpřísnil podmínky, zároveň přinutil firmy, pro které jsou úvěry byznysem, aby požádaly o licenci od centrální banky, což srazilo počty poskytovatelů či zprostředkovatelů úvěrů z několika desítek tisíc na méně než stovku. Ve sněmovně je teď také návrh na uzákonění zákazu reklamy na spotřebitelské úvěry nebo zmírnění podmínek pro oddlužení.
Obrnice rozhodně nejsou osamoceny ve své exekuční tísni. Kdo chce, větší rozhled získá třeba z kopce Zlatník, který se tyčí hned nad obcí. Problémy má totiž celý Ústecký kraj, který si drží nejvyšší podíl exekucí na osobu ze všech krajů. Spolu se severem Moravy také oblast trápí nejvyšší nezaměstnanost v Česku.
Severozápad republiky postižený mimo jiné dědictvím těžebního průmyslu tak nechává ekonomický rozkvět relativně chladným.
