Výrazně častější udělování alternativních trestů v justici si přeje náměstek generálního ředitele Vězeňské služby ČR Simon Michailidis. Jde o levnější variantu a hlavně by ulehčilo přeplněným českým věznicím, řekl v Devadesátce ČT24. Naplněnost českých věznic se pohybuje okolo 104 procent jejich kapacity.
České žaláře jsou opět přeplněné. Vězeňská služba volá po častějších alterantivních trestech
Devadesátka ČT24: Přeplněným věznicícm by ulevily častější alternativní tresty (zdroj: ČT24)
„Velmi bych uvítal, kdyby alternativní tresty začaly v České republice fungovat v mnohem širší míře, než je tomu dosud. Pomohlo by to nejen Vězeňské službě jako takové, ale i společnosti, a pomohlo by to především efektivitě odborné práce s vězněnými osobami při současném stavu našich zaměstnanců,“ přeje si Michailidis.
Soudí, že i kdyby byla efektivita alternativních trestů obdobná jako tresty odnětí svobody, půjde v případě rozšíření alternativ o velkou finanční úlevu veřejným rozpočtům. Rovněž je podle něj důležitým aspektem, jak se s odsouzenými v průběhu výkonu alternativních trestů pracuje z hlediska prevence recidivy.
O sedm stovek víc vězňů
Ke konci srpna je ve výkonu trestu přes 21 774 vězněných. Přitom kapacita všech zařízení v Česku je stanovena na 20 190 pobytových míst. Navíc dalších zhruba sedmnáct set lidí je umístěno ve vazbě a 87 v zabezpečovací detenci.
Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (za ANO) začíná mluvit o návrhu, jak zjednodušit udělování peněžitých trestů. Na to, že se v Česku využívají tyto tresty málo, upozorňuje i předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal. Například v sousedním Německu s trestem v podobě pokuty odchází 80 procent odsouzených. V Česku je to každý sedmý.
Amnestie dlouhodobě nic neřeší
V podobném početním stavu, jako je tomu v současnosti, byly české věznice i před amnestií tehdejšího prezidenta Václava Klause, kterou vyhlásil k 1. lednu roku 2013. Na svobodu se tenkrát dostalo přes 6400 vězňů. Trvalo pět let a věznice se potýkají se stejným problémem.
Amnestii Simon Michailidis nepovažuje za dlouhodobě efektivní řešení. Sám v roce 2013 pracoval jako zástupce ředitele jedné z českých věznic. „Jistým způsobem se nám po amnestii ulevilo a doufali jsme, že Česká republika využije čas, než se nám věznice znovu naplní, k potřebným reformám, a abychom po dvou letech přijímali mnohem méně osob, než tomu bylo do amnestie,“ vzpomíná a dodává, že z představ došla naplnění jen část, mj. spolupráce s Probační a mediační službou.
Podle výzkumu, který provedla Kancelář ombudsmanky, vyplývá, že sedm z deseti vězněných osob se po určité době od propuštění vrací zpátky do výkonu trestu. Na svobodu se totiž dostávají zatíženi dluhy a exekucemi, což výrazně ztěžuje jejich opětovné začlenění do běžného života.