Z onkologického onemocnění se vyléčí asi osmdesát procent dětí. Léčba ozařováním nebo chemoterapií však silně zatěžuje organismus a dvě třetiny pacientů po ní mají následky v dospělosti. Ty se často týkají štítné žlázy, sluchu nebo plodnosti. V Česku ovšem existují jen dvě ambulance, které se následky u někdejších dětských onkologických pacientů zabývají.
Alan Jarrar se v patnácti letech od lékařů dozvěděl, že má Hodgkinův lymfom, tedy nádorové onemocnění, které se od uzliny na krku šíří do celého těla. „Myslel jsem si, že mám chřipku a že budu na antibiotikách, ale odpoledne už jsem skončil na dětské onkologii,“ popisuje rychlost, s jakou u něj chorobu objevili.
V nemocnici zůstal devět měsíců, nejdřív chodil na chemoterapii, pak na ozařování. Léčba zafungovala a rakoviny ho zbavila. Po čase se u něj však projevila chronická únava a problémy se štítnou žlázou. Dlouho si je s předchozí nemocí nespojoval, až letos v lednu zjistil, že spolu souvisejí.
Dvě ambulance na celou zemi
Jarrarovi pomohlo, že narazil na specialistu, i když později, než by bylo vhodné. „Až osmnáct roků po léčbě jsem se dozvěděl o existenci nějaké kliniky, která řeší pozdní následky léčby,“ vysvětluje. Specializovaná pracoviště na pomoc pacientům postiženým vedlejšími příznaky léčby rakoviny jsou totiž v Česku jen dvě, a to v Praze a v Brně.
Podle lékařů by se měl pravidelně sledovat každý dospělý, který se v dětství léčil na onkologii, a když sám zpozoruje cokoliv podezřelého, měl by se na specialistu obrátit. Teď je takových pacientů téměř sedm tisíc. „Bylo by rozumné, aby při každém komplexním onkologickém centru existovala nějaká ambulance, která bude schopna poskytovat péči těmto mladým dospělým,“ říká přednosta Kliniky dětské onkologie z Fakultní nemocnice Brno.
Pražské pracoviště v Motole vede lékařka Jarmila Kruseová. Ta vysvětluje, proč je nedostatek specialistů v regionech problematický: „Po tom osmnáctém roku dospělí nemohou cestovat do Prahy, mají pracovní zátěž a specialisty obtížně shánějí.“
Ministerstvo zdravotnictví však změny neplánuje. „Je těžko představitelné, že by mimo tato centra vznikaly specializované ambulance, kde by byl adekvátním způsobem kvalifikovaný personál. Proto je jasné, že tento současný model bude pokračovat i nadále,“ sdělil náměstek ministra zdravotnictví pro zdravotní péči Roman Prymula.
Odpovědnost za včasné odhalení pozdních projevů negativních důsledků léčby rakoviny tak leží hlavně na lékařích dětských onkologií. Právě oni mají možnost upozornit své pacienty a jejich rodiče, že něco takového hrozí.
