Mladé chlapce uvězněné s trenérem v jeskynním komplexu v Thajsku čekají především chvíle psychického a fyzického strádání. Instruktor Speleologické záchranné služby Lukáš Brychlec si nedokáže představit, že by v podobném prostředí mohli vydržet v řádu měsíců.
- „Speleologická záchranná služba České speleologické společnosti byla zřízena v roce 1982 jako dobrovolná specializovaná složka České speleologické společnosti.“
- „Působí v ní vybraní zkušení speleologové, kteří procházejí lezeckým a zdravotnickým výcvikem a jsou schopni v případě potřeby poskytnout kvalifikovanou pomoc. Díky dlouholetým zkušenostem a pravidelnému nácviku velmi dobře ovládají vyproštění zraněného z těžko přístupných podzemních prostor.“
- „Tyto zkušenosti předávají členům lezeckých družstev Hasičského záchranného sboru s nímž SZS úzce spolupracuje. Speleologická záchranná služba je tvořena 30 členy ve dvou stanicích s působností v oblastech Čechy a Morava.“
- (převzato z: www.speleo.cz)
„I pokud jim armáda dokáže zabezpečit relativní pohodlí, léky, jídlo, pití a komunikaci, bude to pro ně ulehčení, ale rozhodně nepůjde o stav, kdy by se mohli psychicky a fyzicky zlepšit. Určitě budou strádat,“ uvedl Lukáš Brychlec ve Studiu 6. Podle jeho slov existuje zkušenost s pobytem v jeskyni v řádu týdnů, že by ale v těžkých podmínkách mohli vydržet měsíce, je podle něj nepředstavitelné.
Psychika hraje při případné záchranné akci klíčovou roli. „I zkušený potápěč, který má v jeskyních napotápěné roky, může naprosto klidně ztratit nervy, dostat se do stresu a tohle prostě pod vodou a v jeskyních zabíjí,“ popsal Brychlec. V případě chlapců, kteří se ocitli v těžké situaci a nevědí o potápění v jeskyních nic, vidí speleolog riziko, že zpanikaří, jako vysoké. „Nedokážu si představit, jak je na tohle budou připravovat,“ říká.
Potápěč po sedmi dnech zešedivěl
Přitom dostat chlapce a jejich trenéra přes vodou zaplavené jeskynní prostory je klíčovým úkolem záchranářů, soudí potápěč a speleolog Radomír Teichman. Potvrzuje rozhodující roli psychiky. „Znám příběh jednoho maďarského potápěče, který byl sedm dní víceméně sám, ztratil se, hledali ho, on vylezl ven a byl šedivý,“ přibližuje tíživost krizové situace v prostředí zatopených jeskyní.
Sám jako trénovaný člověk si uvědomuje, že zklidnit se, dýchat ve stresové situaci a začít myslet je výzva i pro dospělého člověka zběhlého v podobném prostoru. „Ale když se jedná o děcka jako, myslím si, že to bude velký problém,“ dodává. Že by záchranáři na místě učili chlapce potápění, považuje za nereálné. Spíš považuje za pravděpodobnější transport ve speciálních nosítkách, které speleozáchranka používá.
„Dotyčný má obličejovou masku, je v suchém obleku, má tam láhev na dýchání, kompenzátor vztlaku a víceméně v tomhle stavu oni ho zanoří a protáhnou ho tím sifonem,“ popisuje. Ale takový postup je vhodný v prostoru, kde je dostatek místa k manévrování s nosítky a nepříliš velké vzdálenosti, kterou je třeba překonat.
I zkušený speleolog na tom byl psychicky špatně po osmi hodinách
Bývalý policejní potápěč a speleolog Michal Guba přidává svou zkušenost. V roce 2006 získal ocenění za záchranu speleologa z vody v jeskyni. Jednalo se podle něj o podobnou situaci jako v Thajsku, jen v daleko menším rozsahu. „My jsme zachraňovali kolegu ze vzdálenosti několika desítek metrů, ale i tak ta operace byla velice logisticky náročná a podílel se na tom obrovský tým lidí,“ popsal v Událostech, komentářích.
Zkušený potápěč strávil v jeskynním prostoru přibližně 8 hodin, a když ho našli, byl značně podchlazený. „A také byl ve značně špatném psychickém stavu, byť na to byl trénovaný. Takže teď si dokážu představit, jak jsou na tom vlastně ti kluci s učitelem po několika dnech v temném prostoře, kde neví, co bude, nebo nebude,“ podotýká.
