Praha – Česko registruje první případ, kdy dvě muslimky ukončily studium, protože jim škola nedovolila nosit šátek z náboženských důvodů. Dívky se chtěly stát ošetřovatelkami. Ředitelka střední zdravotnické školy v Praze v Ruské ulici ale odmítá, že by pochybila. Zákony totiž povolení nošení šátku neupravují a školy si mohou vytvářet pravidla samy. Podle lidskoprávních organizací jde ale o diskriminaci a zásah do osobnostních práv.
Dvě muslimské dívky po nastoupení do školy zjistily, že výuka v šátku, tzv. hidžábu, není možná. „Ředitelka si mě zavolala a řekla, jestli chceš být ve škole, nesmíš nosit šátek. Řekla jsem, že to je proti mému vyznání, že jsem muslimka,“ uvedla jedna z dívek Nasra. Nabídla tedy, že ho bude nosit tak, aby ji přikrýval pouze vlasy. Ani to se ředitelce nelíbilo.
Nasra proto ze školy ještě ten den odešla. Druhá muslimka, Zelmina, se rozhodla, že to zkusí. Teď, po dvou měsících, odchází také. „Seděla jsem ve třídě a vůbec jsem se nemohla soustředit. Nemohla jsem nic dělat, pořád jsem musela myslet na to, že mi něco chybí. Proč jsem tu bez šátku? Mám svá práva a náboženství,“ domnívá se.
Školní řád to nedovoluje, brání se škola
Na střední zdravotnické škole pochybení odmítají. Nošení pokrývek hlavy tu zakazuje školní řád. „Asi bychom neobhájili, aby tady děti seděly v kapucích, kulichách a učitelé chodili v kloboucích. Společenské chování je dáno takto, takže pokud tady někdo chce dobrovolně studovat, tak si myslím, že by se měl přizpůsobit,“ reagovala Ivanka Kohoutová, ředitelka školy.
Argumentuje také tím, že školu navštěvuje velké množství zahraničních studentů ze čtyř kontinentů a podobný problém dosud nenastal. Studentky podle ní především nesouhlasily s povinným tělocvikem a podmínkami povinné praxe. „Studenti chodí na praxi, kde ošetřují pacienty. Pacienti také mají svá práva. Ten obor je v podstatě také závislý na hygienických předpisech. Tohle se musí všechno zohlednit,“ doplnila ředitelka.
Podle posledního sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011 se k Ústředí muslimských obcí přihlásilo 1 442 lidí, dalších 1 943 vyplnilo do kolonky náboženství islám. Ve skutečnosti tu ale muslimů žije mnohem víc - Islámská nadace v Brně odhaduje jejich počet na 20 až 30 tisíc.
Právníci: Jde o zásah do práva na svobodu jednání
Muslimky ale tato nařčení odmítají. „Řekly jsme, je to v pořádku. Když jsme na praxi v nemocnici, sundáme si šátek,“ podotkla Zelmina. Podle některých právníků jde o zásah do práva na svobodu jednání, náboženského vyznání a práva na vzdělání. A také o možné porušení antidiskriminačního zákona. „Pokud to bereme obecně a zakázala by se jakákoliv pokrývka hlavy, aniž bychom zohlednili důvod, proč ji člověk má, tak mi to přijde vysloveně diskriminační opatření,“ míní právnička Michala Cilli z Organizace pro pomoc uprchlíkům.
Problém je tak možná zejména v českých zákonech. Ty totiž nošení šátku neupravují. „Co se týče školského zákona, tak tam není nijak konkrétně upravena otázka pokrývky hlavy. To je otázka školního řádu, které si stanovují školy samy,“ upřesnil mluvčí ministerstva školství Marek Zeman. Případ dvou muslimek v nejbližší době doputuje na stůl ombudsmanovi. Právníci zvažují také antidiskriminační žalobu.
- Michala Cilli: „Ty lidi dáme na okraj společnosti, nikdy je do společnosti neakceptujeme a pak tu mohou vzniknout další problémy s tím spojené.“
Problematika šátků v západní Evropě:
Zatímco u nás je spor tohoto typu novinkou, ostatní evropské státy řeší otázku zakrývání vlasů nebo obličeje na veřejných místech už několik let. Asi nejvášnivější debata se vede ve Francii, kde žije největší muslimská komunita v západní Evropě a kde od dubna 2011 každé ženě, která je na ulici přistižena s burkou či nikábem, hrozí pokuta ve výši 150 eur. Ženy ve veřejných institucích a dívky ve francouzských státních školách si podle zákona nesmí zahalovat ani vlasy hidžábem.
Po Francii obdobná pravidla zavedla Belgie. Od července 2011 si nikdo nesmí na veřejnosti zahalovat tvář tak, aby to znemožnilo jeho identifikaci. Zákon přirozeně postihuje především muslimské ženy, které nemohou být s burkou nebo nikábem vpuštěny například do muzea, kina, dopravního prostředku a nesmějí se takto ani procházet na ulici.
Nejstarší zákon omezující veřejné zahalování platí v Itálii. Od roku 1975 tam legislativa zakazuje jakékoliv zakrývání obličeje, které by mohlo znemožnit identifikaci policií. Některá města tento zákon využila a městskou vyhláškou burky a nikáby zakázala.
V Nizozemsku platí od roku 2008 zákaz nošení burky a nikábu ve veřejných školách. Týká se jak školaček a studentek, tak vyučujících, technického a administrativního personálu i rodičů. Dánské zákony umožňují školám a veřejným i soukromým zaměstnavatelům požadovat, aby studenti, učitelé a ostatní zaměstnanci neměli tvář zahalenou.
V Německu je na základě rozsudku ústavního soudu z roku 2003 zákaz zahalování plně v kompetenci spolkových zemí. A asi polovina z nich k zákazu přistoupila. Podobně v březnu 2007 britské ministerstvo školství rozhodlo, že ředitelé škol mohou zakázat muslimským žákům nosit šátky zcela zakrývající obličej, pokud usoudí, že to ohrožuje bezpečnost nebo výuku. V severských státech naopak žádná regulace nepanuje.
