Boje československých legií na straně států Dohody si ve Spojených státech za první světové války získaly velkou popularitu, Tomáše Garrigua Masaryka v očích tamější veřejnosti změnily v rockovou hvězdu a výrazně přispěly k tomu, že američtí politici podpořili vznik samostatného Československa. V Událostech, komentářích to řekl americký historik Kevin McNamara, který o Čechoslovácích na Sibiři napsal knihu Dreams of a Great Small Nation (Sny velkého malého národa).
Historik McNamara: Legie udělaly z Masaryka v USA rockovou hvězdu
McNamara: Knihu o československých legionářích jsem psal 23 let (zdroj: ČT24)
Jak jste se o československých legiích dozvěděl a proč vás tolik zaujaly?
V roce 1993 jsem se vydal přes Sibiř. O československé historii jsem nevěděl mnoho, a dozvěděl jsem se, že přes Sibiř na konci první světové války několikrát přešla armáda. Přišlo mi to opravdu neuvěřitelné, protože Sibiř je tak obrovská oblast – a oni ji přešli několikrát.
Když jsem se vrátil zpátky do Států, říkal jsem si, že o tom přece musí existovat nějaká kniha a že si ji chci přečíst. Strávil jsem opravdu hodně času hledáním, ale žádnou takovou knihu jsem v angličtině najít nedokázal. A potom jsem tedy třiadvacet let psal tuhle knihu.
Částečně jste to zmínil, legionáři byli docela úspěšnou vojenskou silou. Máte odpověď na otázku, proč tomu tak bylo?
Myslím si, že to bylo částečně tím, že vycházeli ze Sokola a tohle hnutí v nich bylo opravdu zakořeněné. Měli v sobě národní cítění, většinou to byli lidé ze střední třídy, měli určité vlastnosti, ale na Sibiři byli opuštěni a obklíčeni nepřátelskými silami.
Člověk by pochopitelně očekával, že budou chtít přežít. Trockij řekl, že každého Čecha, kterého najdou s puškou, mají Sověti zastřelit, a koho najdou bez pušky, mají uvěznit. Legionáři byli lidé, kteří už uprchlické tábory a tábory pro zajatce znali – a věděli, že se do nich nechtějí vrátit.
Nakolik podle vašeho názoru československé legie přispěly ke vzniku samostatného Československa? Odkazuji se k rozhodnutí vojáků, že zběhnou od rakousko-uherské armády a budou bojovat proti ní. Dávali najevo, že chtějí vlastní stát?
Přesně tak. Celý příběh se v podstatě odehrává ve dvou různých cestách. Tomáš Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik politicky pracují v Evropě, ale chtějí vlastní stát stejně jako celá řada dalších lidí v této době; Ho Či Min a další lidé například v Paříži usilovali o samostatný Vietnam, ale nedokázali to legislativně zvládnout.
Masaryk měl argument, že by Československo mělo být samostatné, a říkal, že dokáže pomoct (státům Dohody) proti Rakousku-Uhersku. Byl to silný argument, ale stále jen argument.
Potom se ale Masaryk dostává do Washingtonu, a v okamžiku, kdy zde tyto věty říkal, legionáři už opravdu dokazovali, že Češi a Slováci budou bojovat a umírat za spojence. Americké noviny o tom samozřejmě psaly, byl to opravdu obrovský příběh.
Všimli si toho nejenom Češi a Slováci, ale i celá řada Američanů, zaujalo to také Roosevelta, a opravdu se o tom mluvilo nejen ve Washingtonu, ale po celých Spojených státech amerických.
Když se potom hovořilo o vzniku Československa, byl zde jasný důkaz: Češi a Slováci s vámi bojují a umírají. Jak byste jim potom tedy mohli odepřít stát?
A to byl zásadní argument pro americké politiky?
Jednoznačně byl. Když Masaryk přijíždí do Chicaga, přišlo ho na nádraží hlasitě přivítat sto tisíc lidí. Když byl na nádraží ve Washingtonu, přišly desítky kongresmanů a senátorů. Předtím nikdy nikdo neslyšel, že by přišli přivítat takového člověka. Ve Spojených státech amerických byl populární mnohem víc než v Evropě, kde pro něj bylo těžké dosáhnout schůzky s nejvyššími státními představiteli. V Americe byl opravdovou rockovou hvězdou, lidé ho podporovali… a politici jdou samozřejmě za lidmi.
Mluvíme o československých legiích, mluvíme o Pittsburské dohodě (českých a slovenských exulantů o společném státě), mluvíme o začátku samostatného Československa. Byla Pittsburská dohoda naplněním touhy dvou autonomních národů – Čechů a Slováků – po samostatném státě, anebo si to čeští politici rozmysleli a později mířili víc k unitárnímu státu?
To je velice komplikovaná otázka, jako když si chce starší zkušený muž rychle vzít mladší ženu. Kdyby si dali trošku načas, mohlo by to fungovat, ale takováto manželství většinou nevyjdou.
Nemyslím si, že to muselo dopadnout špatně, ale nedivím se tomu, že to špatně dopadlo. Protože Slováci byli na začátku velice spokojeni, ale časem se ukázalo, že chtěli, aby Češi naplnili to, co bylo v Pittsburské a Clevelandské dohodě. (První zmíněná smlouva Slovákům v novém státě zaručovala vlastní správu, parlament, i soudnictví – pozn. red.)
Samozřejmě se dá argumentovat, že bez Masaryka a Čechů by Slováci nikdy neměli samostatný stát, a dá se rozumět oběma stranám. Pokud by Slováci měli jenom svoje prostředky, možná dnes ano, ale tehdy by svůj vlastní stát určitě neměli.