Zdárné pochopení principů matematiky i větší oblibu tohoto předmětu mezi žáky samo o sobě nezajistí zavádění alternativních pedagogických postupů, rozhodujícím faktorem je kvalita učitelů. Ve vysílání ČT24 to prohlásil emeritní profesor matematiky Vlastimil Dlab, který se tak částečně distancoval od stále populárnější Hejného metody.
Matematik Dlab o Hejného metodě: Jen sebrané zkušenosti dobrých kantorů
Matematik Dlab: Hejného metoda je jen soubor zkušeností dobrých kantorů (zdroj: ČT24)
Dlab upozornil na to, že odtažitý přístup českých žáků a studentů k matematice není jen záležitostí Česka; otázce se věnovali i ve Spojeném království a hlavní dokument určený pro britský parlament akcentuje, že při úspěšné výuce matematiky je prvořadá kvalita učitele.
„Na místech jako Singapur, Šanghaj nebo Japonsko je na kvalitu vyučujícího postaven hlavní důraz - a mají obrovské úspěchy. Proto je potřeba i zde změnit výchovu učitelů, postavit ji na solidní základy, vyžadovat od nich větší kvalitu, ale zároveň je společensky uznat a kvalitně je odměnit,“ prohlásil ve vysílání ČT24 Dlab.
Česká potíž podle něj spočívá už ve složení středoškoláků, kteří se hlásí na vysoké školy s pedagogickým zaměřením. Kvůli nedostatečné společenské prestiži kantorského povolání a nevyhovujícímu finančnímu ohodnocení učitelů se podle Dlaba na pedagogické fakulty hlásí spíše slabí maturanti – a to se následně promítá i do způsobu, s jakým přistupují k výkonu svého povolání.
Dlab: Je důležité, aby učitelé byli různí a nebyli regulovaní
Světově uznávaný matematik, který přednášel na univerzitách v Japonsku, Spojeném království i Spojených státech a stal se také členem kanadské akademie věd, současně zpochybnil v Česku alternativní výuku matematiky od svého kolegy Milana Hejného, která upozaďuje výklad vyučujícího a dává větší prostor žákům, aby se matematických principů dobrali sami.
Na rozdíl od tradiční matematiky se Hejného metoda snaží, aby na matematické postupy a operace přišli žáci sami. Zatímco běžně učitel nejdříve vyloží látku a poté ji ilustruje v praxi, nový způsob postup obrací. Žáky k pochopení dovádí od konkrétního příkladu a školáci při hledání řešení úlohy objevují a „budují“ matematiku sami – a spolu s ní si osvojují i mentální matematická schémata.
Na prvním stupni základních škol se Hejného metoda objevila už v roce 2007, o sedm let později pak začaly vycházet i učebnice pro stupeň druhý. Z invenčního přístupu k výuce počtů tak postupně přestává být nová a exotická metoda. V současnosti ji využívá více než 750 ze čtyř tisíc tuzemských základních škol.
Matematika podle profesora Hejného
„Žádná nová metoda není. Je to sebrání zkušeností dobrých kantorů,“ prohlásil. „Mluví se o klasické (a Hejného) metodě. Metody jsou různé, učitelé jsou různí – a je důležité, aby byli různí a nebyli regulovaní. Učitelství není věda, to je umění, a je důležité, aby měli volnost, aby byli dobře připraveni a měli dobré základy z vysokých škol. Aby mohli začít učit.“
Hejný: Učitel není nositel moudra, ale manažer diskuse
I samotný Hejný ovšem upozorňuje na to, že zavádění jeho metody do praxe nejde nadiktovat a že by se do aplikace jeho metody měli pouštět jen ti vyučující, kteří jsou přesvědčení o její prospěšnosti a mají pro ni kantorské kapacity.
„Dítě má autonomii a baví ho interakce se spolužáky i interakce s učitelem, přičemž učitel nevystupuje jako nositel moudra, nýbrž jako manažer diskuse,“ upozornil. „Negativa nejčastěji vyplývají z toho, že je metoda aplikovaná deformovaně – učitel vezme naše učebnice a snaží se vysvětlit dětem, jak mají případy řešit, ale nenechá je, aby na to přišly samy,“ uvádí s tím, že tak ovšem vzniká stejná averze k předmětu jako v případě standardní výuky.