Přes pokrok v medicíně zůstávají proleženiny vážným problémem
Vojtěch Vašíček je na invalidním vozíku už od svých osmnácti let, kdy měl nehodu na motorce. Přestože je na vozíku, sportovat nepřestal. Z paralympiády v Barceloně si v roce 1992 přivezl zlato z pětiboje. Přesto se hrozivě vypadající proleženiny nevyhnuly ani jemu. Podcenil jejich nebezpečnost. „Měl jsem teplotu, ale potřeboval jsem dodělat nějakou práci, tak jsem si vzal jenom tabletky na potlačení teploty. Došlo k rozpadu tkáně na kyčelním kloubu a musel jsem absolvovat plastiku,“ popsal Vojtěch Vašíček.
Od té doby se snaží, i když je na vozíku, omezit sezení. Používá antidekubitní matraci i sedací podložku a kontroluje se. „Když něco bolí zdravého člověka, tak to cítí, naše pacienty obvykle ta situace nebolí, protože mají ztrátu citlivosti,“ vysvětlila lékařka spinální jednotky FN Brno Lia Vašíčková.
Informovaní by měli být hlavně příbuzní
Dekubit může samotný pacient lehce přehlédnout. Informovaní by proto měli být hlavně jeho příbuzní. V nemocnicích bývá péče dostatečná, horší je to pak doma. Proleženiny nehrozí jen pacientům po úraze a na vozíku, ale i nedonošeným dětem nebo starším lidem s poruchou pohyblivosti.
Důležitá je proto informovanost a prevence. Vznikl proto specializovaný portál www.dekubity.eu, kde pacienti i jejich příbuzní najdou vše, co potřebují. „Jsou tam nejen edukační materiály, ale řada obrazových, které jsou jednoduché a pochopit je může každý,“ řekla Andrea Pokorná z Katedry ošetřovatelství Lékařské fakulty MU.
Portál obsahuje i důležité kontakty na odborníky. „Když má někdo do nemocnice třeba třicet kilometrů, je třeba, aby rodina věděla, že když si klikne na internet, může zavolat, máme problém, přijeďte,“ dodala Vašíčková.
Statistiky uvádějící kolik pacientů dekubity trpí zatím nejsou k dispozici. Odborníci z lékařské fakulty ale už začali od lékařů sbírat data. A světovým dnem „Stop dekubitům“ chtějí upozornit laickou veřejnost, že tento mnohdy až tabuizovaný problém se může týkat i jejich blízkých.