Ošetření bolavého zubu nebo drobného úrazu – pro většinu banální zákrok, pro pacienta s HIV často trýznivá zkušenost. Až polovinu z nich totiž lékaři odmítají. Riziko přenosu je přitom v takových případech minimální.
Problém najít lékaře, který by ho ošetřil, měl například sedmadvacetiletý Lukáš, který je HIV pozitivní. Žádal přitom ošetření, které s jeho diagnózou nesouviselo. „Jednak u alergologie, jednak u stomatologie. Zrovna u zubaře to byl případ, kdy jsem volal do několika ordinací s tím, že jsem řekl, jaký mám problém v organismu a jaký se zuby. A lékaři mne odmítli,“ popsal svou zkušenost.
Problémy s dostupností lékařské péče pro osoby nakažené virem HIV potvrzuje i praktický lékař Josef Štolfa. Sám má takových pacientů ve své pražské kartotéce 220, a z toho polovina se mi svěřila, že už se s odmítnutím u lékaře setkala.
Osm specializovaných center
V Česku žije přibližně 3100 HIV pozitivních a jejich zdravotní stav sledují lékaři v osmi specializovaných centrech – v Nemocnici Na Bulovce, Ústřední vojenské nemocnici, fakultní nemocnici v Ostravě a v Brně a v centrech v Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové a Českých Budějovicích. Právě na tato místa je také posílají lékaři, kteří je odmítnou ošetřit.
Ve zlínské nemocnici lidi s HIV sice ošetřují, preventivně je ale považují za infekční pacienty a lékaři i personál s nimi pracují v tzv. bariérovém režimu. „Pacient je na pokoji sám. Používáme ochranné pracovní pomůcky typu rouška, rukavice a podobně,“ uvedla mluvčí Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně Dana Lipovská.
V boji s předsudky pomáhají zdravotnickému personálu jejich kolegové z HIV ambulancí. Daleko větším rizikem je podle nich například žloutenka typu C, která je nakažlivější a zároveň v Česku i více rozšířená než virus HIV.
