V roce 1977 Jaroslav Hutka skončil v cele předběžného zadržení pro podezření z výtržnictví. Spočívalo prý v tom, že zpíval píseň Havlíčku, Havle. Justice po roce 1989 zprvu odmítla Hutku rehabilitovat, protože zákon se na tento trestný čin nevztahuje.
Počátkem roku 2009 přijala tehdejší vláda Mirka Topolánka nařízení o náhradě mzdy za dovolenou, na kterou by nezákonně vězněným vznikl nárok, kdyby mohli normálně pracovat. Jde o 1800 korun za každý započatý měsíc. Nárok bylo nutné uplatnit a prokázat do 31. prosince 2011.
Hutkovi se cesta k rehabilitaci otevřela později
Hutkovi se ovšem cesta k rehabilitaci otevřela až později, a to díky dvěma nálezům Ústavního soudu, podle kterých Hutkovo počínání nemělo ani podle dobových zákonů povahu výtržnictví.
Když pak Jaroslav Hutka požádal o náhradu podle vládního nařízení, dozvěděl se, že podal žádost příliš pozdě a promeškal lhůtu. Nyní namítá, že ji dříve podat nemohl, protože podle dřívějšího názoru českých soudů se jej rehabilitace netýkala.
Nemohl to přitom ovlivnit. „Soud považuje osm měsíců za dobu, ve které bylo objektivně možné, aby příslušný soud vyslovil rehabilitaci a ministerstvo rozhodlo o jeho odškodnění. Že se tak nestalo a rozhodnutí o rehabilitaci bylo vydáno až v roce 2013, to nelze přičítat k tíži stěžovatele. Vyplynulo nám, že stěžovatel učinil všechny kroky bez prodlevy, a to považujeme za podstatné,“ řekla soudkyně Barbara Pořízková.
Advokát: uspět by mohli i odpírači vojenské služby
Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí a usnesení ministerstva vnitra, podle kterých hudebník náhradu dostat neměl. O věci tak bude znovu rozhodovat ministerstvo, které se však musí držet rozhodnutí NSS.
Jaroslav Hutka by teoreticky mohl získat jen 1800 korun, nicméně podle advokáta Lubomíra Müllera má rozhodnutí Nejvyššího správního soudu precedenční význam. Nárok na náhradu by v případě Hutkova úspěchu mohli obdržet všichni, kdo dosáhli soudní rehabilitace až po roce 2011, třeba několik desítek odpíračů vojenské služby.
Soudkyně Barbara Pořízková upozornila na to, že na každý případ je potřeba nahlížet individuálně. O soud by se mohli opřít lidé, kteří se domáhali rehabilitace před rokem 2011, nelze se o něj opírat ale v případě, že perzekuovaná osoba navrhla rehabilitaci nebo náhradu pozdě vlastní vinou.