Jak se žije ženám ve městě, zjistí muži často až v důchodu, říká socioložka

Ženy naráží ve veřejném prostoru nejen na fyzické překážky, ale také na vulgarity a na to, že je ostatní posuzují podle vzhledu. I proto se do politických debat příliš nezapojují, zaznělo v Praze na třetím ročníku Kongresu žen.

Co mohou a nesmí ve veřejném prostoru dělat, to se učí podle socioložky Barbory Vackové chlapci a děvčata už od školky. Poprvé si ale rozdíly uvědomí až v pubertě, kdy se dívky začnou dozvídat, že na některá místa chodit nemohou, protože to pro ně není bezpečné.

„S dalšími bariérami se setkají v mateřství, kdy se musí o někoho starat a začnou se pohybovat po městě s kočárkem. To zjistí, že ne všechna místa jsou bezbariérová a že některé povrchy nejsou pro kola vhodná,“ tvrdí Vacková s tím, že pokud muž výchovu o dítě přenechá partnerce nebo nemá handicap, na bariéry narazí až v důchodu.

„Stará těla mají svoje nároky, lidé toho neujdou tolik nebo třeba častěji potřebují na toaletu. A to trápí muže stejně jako ženy. Najednou muži řeší, že lavičky buď nejsou, nebo se z nich špatně zvedá, a toalety nejsou bez bariér, i když jsou tak označeny,“ vysvětluje Vacková

Veřejný prostor je stále vytvářený spíše na míru mužům. „Muž je ztotožněn s člověkem, je univerzální. To žena je nějak problémová. Na tohle narazí každá žena, která vyrazí s dítětem a kočárkem vlakem z Brna do Ostravy,“ říká socioložka Lucie Jarkovská.

Podle ní žena, která do té doby platila za nenáročného, univerzálního cestujícího, který nemá o moc větší nároky než muž, zjistí, že nemá kde přebalit dítě a že kočárek se jí do kupé nevejde. „Spolucestující budou mít narážky na to, že si vybrala moc velký kočárek, měla jet autem nebo neměla jet s miminkem z Brna do Ostravy vůbec. Ale neřeknou si, že vlak je blbě navržený,“ myslí si Jarkovská.

Nejhorší urážka je, když žena není dost dobrá ani ke znásilnění

Rozdíly v tom, co ženy a muži smí, si s sebou přinášejí lidé i na sociální sítě. „Ženy jsou na internetu méně ochotné sdílet svoje politické postoje. Zatímco muži si na sítích budují svoje profesní ego, ženy se zaměřují na vztahy a vyhýbají se negativitě. Navíc je odrazuje styl internetových diskusí, které jsou často sexistické a lascivní,“ tvrdí Lenka Vochocová z Katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Kongres žen
Zdroj: Kongres žen
Autor: Jiří Pasz

„Útoky vůči ženám jsou na internetu schematické, a to i napříč zeměmi. Že je tlustá a ošklivá, hloupá, emočně labilní a kdo všechno by ji měl znásilnit,“ vyjmenovává Vochocová nejčastější urážky. Za vrcholné ponížení podle ní diskutéři považují, když ženě oznámí, že by ji nikdo ani znásilnit nechtěl.

Ženy se proto často z diskusí stahují na ženské weby, kde se navzájem neponižují. Podle Vochocové se tak překvapivě na fórech jako Mimibazar vedly konstruktivnější debaty o uprchlické krizi než jinde. A pokud ženy zůstanou ve sdíleném internetovém prostoru s muži, rozhodnou se vystupovat často pod mužským pseudonymem. Anebo se naopak utvrdí v ženské roli a začnou zdůrazňovat, jak dobré jsou matky nebo jak jsou krásné a vtipné.

Obecně pak ženám škodí, pokud některá z nich dosáhne uznání i od mužů a následně se od ostatních distancuje. Takové postoje zaznívají často v debatě o kvótách. „Nemá smysl počítat, kolik žen je v politice, ale kolik politiků hájí rovnost. Žena, kterou muži přijmou, může mít tak zranitelnou pozici, že o ni nebude chtít přijít jenom proto, že se zastane dalších žen,“ dodává Vochocová.