V některých českých regionech nemohou nemocnice sehnat praktické lékaře pro děti i dospělé na pohotovostní služby. Na ošetřování pacientů mimo ordinační dobu se přitom praktici mají podílet. Služby pak často musejí ke svým povinnostem přidat lékaři z nemocnic.
Praktici odmítají sloužit na pohotovostech. Do budoucna by kvůli tomu mohli přijít i o praxi
„Ministerstvo zdravotnictví už tuto problematiku řeší v rámci novelizace zákona o zdravotních službách a myslím si, že bychom se měli vrátit k modelu, který upravoval povinnost zajistit nebo podílet se na lékařské pohotovosti za určitých podmínek,“ říká náměstkyně ministra zdravotnictví Lenka Teska Arnoštová (ČSSD).
Praktici mají sloužit na pohotovostech už nyní. Pokud to opakovaně odmítnou, hrozí jim pokuta. V praxi se ale až stotisícová sankce nevyužívá. I proto chce ministerstvo zákon přepsat. Odmítnutí služeb by přímo spojilo s registrací lékařů a v krajním případě by doktoři mohli přijít i o svou praxi.
Lékařům vadí chybějící vybavení a neúnosné papírování
V městské ostravské nemocnici si na pohotovosti může lékař vydělat až šest set padesát korun za hodinu, což je třikrát víc než při běžných službách. Pro plicního lékaře Radovana Kozla to ale není jediný důvod, proč se pro pohotovost rozhodl. „Je to taková klasická medicína, kdy máte jenom fonendoskop a svoji hlavu a musíte určit, co s pacientem dělat,“ popisuje službu na pohotovosti lékař.
Jeho kolegům, kteří v nemocnici běžně nepracují, se do služeb mnohdy nechce. Obsadit pohotovost je problém třeba o prázdninách nebo během svátků. „Stalo se nám, že jsme museli tyto služby pokrývat našimi kmenovými lékaři, tedy těmi, kteří standardně slouží na našich odděleních, takže museli rušit dovolenou,“ říká náměstkyně ostravské nemocnice Kateřina Kyselá.
V Moravskoslezském kraji je největší problém na Bruntálsku. „Poslal jsem 32 dopisů praktikům, kteří by měli sloužit pohotovostní službu. Ani jeden neodepsal,“ potvrzuje obtížnou situaci náměstek hejtmana Martin Gebauer (ANO).
Někteří lékaři služby odmítají kvůli penězům, další kritizují nedostatečné vybavení a zázemí v nemocnicích. Ale i to, že když je potřeba, nemají pacienta komu předat. Praktik Petr Prokš největší problém vidí v administrativě: „Neúnosná zátěž nás nutí zůstávat v ordinacích dávno potom, co poslední pacient odešel. Takže se nedivím kolegům, že nemají chuť ztrácet další čas.“ Sám na pohotovosti slouží už deset let. Chce tak odlehčit nemocničním kolegům.
Motivace od krajů i pojišťoven
Kraje se snaží zájemce o služby motivovat, například Liberecký přidává nemocnicím peníze na platy. „Jako kraj na tuto službu doplácíme 16 milionů. Co mám informaci, tak velké problémy s obsazením nejsou,“ říká náměstek hejtmana Libereckého kraje Přemysl Sobotka (ODS).
Například ve frýdlantské nemocnici ale neslouží jediný praktik. A nalákat lékaře na pohotovost je problém i v Praze. Ta teď přidělila každé nemocnici dva až tři byty pro zdravotníky, kteří budou sloužit.
Lékaři po celém Česku, kteří vezmou více služeb, mohou navíc získat bonus od pojišťoven. „Pokud je to alespoň deset služeb, tak je to jednorázová částka 35 tisíc korun,“ popisuje prezident Svazu zdravotních pojišťoven Ladislav Friedrich. Na pohotovostech podle svazu pojišťoven pravidelně vypomáhá deset procent praktických lékařů pro dospělé a třetina dětských.
Na výplatě bonusů se podílejí všechny zdravotní pojišťovny. Částka se rozpočítává podle počtu pojištěnců. Dvě největší pojišťovny loni vyplatily praktikům 27,5 milionu korun. Jen VZP to stálo skoro 23 milionů.
S vlastním návrhem na řešení přišlo i Sdružení praktických lékařů. Podle něj je současný systém nejednotný a neefektivní.
„Pohotovostní služba má původ v 50. letech minulého století a bohužel je na úrovni odpovídající té době. Lékař sedí v nevybavené ordinaci a stejně musí pacienta posílat dál. I když se jedná o onemocnění, kdy lékař může pacienta vyřešit rovnou a předepsat mu recept, obvykle není pohotovost vybavena lékárnou a pacient musí stejně cestovat do dalšího města,“ říká předseda sdružení praktiků Petr Šonka.
Praktici navrhují, aby pohotovosti byly ideálně provozovány při urgentních příjmech nebo alespoň s návazností na laboratoře a otevřené lékárny. Naopak současný ministr zdravotnictví chce službu oddělit od nemocniční péče.