Alternativní tresty jsou v hluboké recesi. Domácí vězení udělovaly soudy v minulém roce historicky nejméně. Na ústupu je zejména proto, že stát – přes mnohaleté plány a sliby – dodnes nedokázal zajistit spolehlivou kontrolu jeho dodržování. Že provinilec dlí v domácím vězení a neběhá na svobodě, zjišťují pouze probační úředníci při náhodných kontrolách. Soutěž na elektronické náramky, které by to změnily, ministerstvo spravedlnosti již počtvrté zrušilo.
Počet vězňů v Česku se blíží 23 tisícům. Je jich tedy více než dvacetitisícová optimální kapacita věznic, a blíží se k jejich maximální kapacitě, která činí 24 tisíc odsouzených. K jejich uvolnění by mohlo pomoci – vedle možnosti, že by zločinci přestali být zločinci – častější udělování alternativních trestů. Do toho se ale soudcům nechce, spíše naopak.
Trest domácího vězení mohou soudy udělovat od roku 2010. Zprvu se zdálo, že se alternativní postih ujme, jenomže v roce 2013 se to změnilo. Soudci po tomto trestu sahají stále řidčeji. Loni vyřkli trest domácího vězení pouze stošestkrát, tedy méně než v prvním roce existence tohoto trestu.
Podle předsedy Okresního soudu Praha-západ Petra France se domácí vězení neujalo především proto, že kontrola odsouzených není dostatečná. „Po počátečním nadšení přišlo rozčarování z reality, z toho, jak výkon trestu domácího vězení fakticky probíhá,“ uvedl.
Kontroly, zda je odsouzený skutečně tam, kde by měl být, probíhají pouze náhodně při osobních inspekcích probačních pracovníků. Ministerstvo spravedlnosti, resp. jeho Probační a mediační služba, se již dlouho poohlíží po elektronických náramcích, které by odsouzence sledovaly nepřetržitě, ale nakoupit je se nedaří.
Náramky jsou nutné, ale nejsou
Od elektronických náramků přitom všichni očekávají, že alternativní tresty zpopularizují – a tak i uleví věznicím. „Skutečně potřebujeme, aby kontrola domácího vězení probíhala elektronicky, a nikoli nahodile,“ zdůraznil předseda sněmovního ústavně právního výboru Jeroným Tejc (ČSSD). Další člen téhož výboru Marek Benda (ODS) dodal, že je přesvědčen, že náramky umožní nejenom častěji udělovat a účinně kontrolovat domácí vězení, ale například i domácí vazbu.
Ministerstvo však zatím nedotáhlo do konce ani čtvrtou soutěž na elektronické náramky. V minulosti byl problém hlavně v tom, že o zakázku neměl nikdo zájem, tentokrát již bylo výběrové řízení lákavější, jenže je před podpisem smlouvy zastavil antimonopolní úřad. Zrušil posouzení nabídek, které prohlásil za netransparentní.
Konkrétně poukázal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže na pozoruhodně nízkou cenou. Ta sice překvapila i zadavatele, který si nechal části nabídky zdůvodnit, podle ÚOHS se ale zdůvodnění týkalo pouze některých dílčích položek nabídky. „Pro výši celkové nabídkové ceny byly podstatné i položky další, o které se zadavatel nezajímal,“ uvedl předseda úřadu Petr Rafaj.
Další pokus na obzoru
Probační a mediační služba sice ujišťuje, že to není konec, ale každopádně je to zdržení. Původního vítěze vybrala již v únoru, nyní – téměř po půl roce – zůstává o krok zpět. „Byla sestavena nová hodnotící komise. V tuto chvíli posuzujeme a budeme rozhodovat,“ uvedla ředitelka PMS Andrea Matoušková. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) ujistil, že se jeho úředníci „snaží doplnit proces o věci, po kterých oni touží“.
Kritici ale upozorňují, že mandát současného ministra končí přibližně za čtyři měsíce, a obávají se, že náramky pro odsouzené znovu skončí bez výsledku. Opoziční poslanec Martin Plíšek (TOP 09) je přesvědčen, že do konce volebního období ministerstvo, resp. PMS, dodavatele již nedokáže vybrat.
Ministr Pelikán je však optimistou. Očekává, že komise dodavatele náramků vybere ještě během července a tentokrát již nebudou proti její volbě námitky.
