Nikola Radová se stala dárkyní kostní dřeně, protože jí onemocněl kamarád. Nakonec však pomohla člověku, o němž dlouhé roky nic nevěděla. Před pěti lety byla její kostní dřeň transplantována mladému muži, který trpěl akutní leukémií. Poprvé se setkali až nyní v Obecním domě na slavnostním večeru dárců. Těch registr za 25 let existence sdružuje již přes 70 tisíc. Reportáž natočila pro pořad 168 hodin Lenka Pastorčáková.
Když bylo plzeňské učitelce v mateřské škole Nikole Radové třiadvacet let, jeden z jejích přátel onemocněl leukémií. S manželem se proto ihned zaregistrovali jako dárci kostní dřeně. „Byla to samozřejmost. Spíš si člověk uvědomí: Proč to neudělal už dřív?“ vzpomněla si, o čem tehdy přemýšlela.
Pro přítele, kvůli němuž se manželé do registru přihlásili, se jejich kostní dřeň nehodila. Našel se pro něj sice jiný dárce, avšak v den, kdy se Nikole Radová narodila dcera, její kamarád zemřel.
Za méně než rok Nikolu kontaktovali lékaři z Plzně. „Máme pacienta, kterému můžete dát šanci dál žít,“ sdělili jí. „Je to zvláštní pocit. Nevím, jestli není divné, radovat se z něčeho takového. Vlastně jsem si ale přála, aby to vyšlo,“ popsala své tehdejší rozpoložení.
Taková příležitost se naskytne pouze jednomu procentu zaregistrovaných. „Pestrost transplantačních znaků je tak velká, že musíme mít co nejvíce dárců, abychom našli toho vhodného pro každého pacienta,“ vysvětlil vedoucí Českého národního registru dárců dřeně Pavel Jindra.
Pouto hudby a krve
O člověku, jemuž kostní dřeň darovala, věděla Nikola Radová pouze, že je to přibližně stejně starý muž českého původu. Zda se transplantace zdařila a jak se pacientovi daří, pět let nic netušila. Během té doby se rozvedla, našla si nového partnera a dostavovala domek. Věnovala se také své zálibě - hudbě. Především s houslemi v rukou.
Pražskému houslistovi Jakubu Junkovi bylo dvacet dva let, když onemocněl leukémií a podrobil se chemoterapii. „Už na začátku mi bylo řečeno, že pokud nepodstoupím transplantaci kostní dřeně, tak nemám šanci na záchranu života,“ tlumočil stanovisko lékařů.
Jakubův bratr jako dárce nevyhovoval, a tak lékaři v registru našli právě Nikolu Radovou. „Modlil jsem se, aby si dárcovství na poslední chvíli nerozmyslela, což jsem viděl v dokumentech o dárcích a příjemcích kostní dřeně,“ vzpomněl si houslista.
Nikola však neodmítla a svou dřeň Jakubovi darovala. Už při rekonvalescenci se muzikant lékařů ptal, kdo mu zachránil život. Poznat Nikolu však nemohl, to lékaři umožňují až po několikaleté ochranné lhůtě.
Setkání v Obecním domě
Jakub Junek tak začal psát alespoň dopis, který mohl v loňském roce přes registr dárců konečně odeslat. „Neskutečně mě to dojalo. Především tam stálo, že ten kluk je zdravý a začíná normálně žít,“ přiznala Nikola, že se neubránila slzám dojetí, když si psaní přečetla. Jakubovi odepsala a svému novému „pokrevnímu bratrovi“, jak ho sama nazývá, navrhla osobní setkání.
Stalo se tak na slavnostním večeru Českého národního registru dárců dřeně v Obecním domě. Oba jeho hlavní protagonisté setkání popsali jako dojemné. „Dar, který jsem od Nikoly dostal, je ten nejcennější. Je to dar života. Za ten jí děkuju moc,“ složil Jakub své zachránkyni ještě jednu poklonu.
- K přihlášení do registru je především nutný věk ve vymezeném rozmezí (v plzeňském registru 18–35 let, v pražském 18–40 let) a dobrý zdravotní stav. Dárce by tedy neměl trpět žádným závažným onemocněním, a to ani v minulosti. Registry proto nepřijímají například lidi, kteří se úspěšně vyléčili z nádorového onemocnění nebo sami absolvovali transplantaci orgánů a tkání. Nemělo by také jít o lidi závislé na alkoholu či jiných drogách. Do registru je možné vstoupit i při těhotenství či v době kojení, ale není v té době možné podstoupit odběr. Překážkou k odběru je i očkování živou vakcínou či nedávný pobyt v tropických oblastech.
- Přihlásit se mohou ti, kdo v minulosti prodělali mononukleózu nebo žloutenku typu A a také lidé s lehkou formou alergie, nikoli však s alergií, která vyžaduje trvalou léčbu či astmatem. Že dárce netrpí něčím, o čem sám neví, vyloučí vyšetření před odběrem.
- Vyšetření před odběrem kmenových krvetvorných buněk má vyloučit, že dárce trpí infekcí přenosnou krví. Jde především o HIV, žloutenky typu B a C, akutní infekční mononukleózu, cytomegalovirus nebo sifylis. Vyšetření upozorní i na další možná rizika, která by mohla dárce vyloučit. Probíhá proto EKG a rentgen plic.
- Kostní dřeň se odebírá ve chvíli, kdy registr ukáže, že konkrétní dárce je vhodný k pacientovi, který dřeň potřebuje. Do zásoby české registry dřeň neodebírají. Před samotným výběrem dárce lékaři provádějí několik testů, vyšetření a také se opakuje zdravotní dotazník. Když už je jasné, že odběr proběhne, je nutné předodběrové vyšetření.
- Samotný odběr kostní dřeně může proběhnout dvěma způsoby. Způsob odebírání si může zvolit dárce. Tradičním způsobem odběru kmenových buněk je odsání přímo z kosti, což je zásah, který probíhá v celkové narkóze. Obvykle dárce pobývá v nemocnici tři dny, předem při předodběrovém vyšetření také odevzdá krev pro autotransfuzi. Tento odběr má kromě časové náročnosti rizika, která souvisejí s anestezií. Po odběru leckdo pociťuje únavu a v místech vpichů bolest.
- Alternativou je tzv. separace, kdy se kmenové buňky odsávají z krve. Aby se do ní v dostatečném množství dostaly, je třeba čtyři dny před odběrem podávat dárci růstový faktor pro granulocyty. Při samotném odběru odsávají lékaři krev do separátoru, který z ní oddělí potřebný typ buněk. Zbytek krve se potom dárci vrací. Odběr separací trvá čtyři hodiny. Problém s tímto způsobem spočívá například v tom, že je třeba při odběru několik hodin ležet v jedné poloze, vzácně se vyskytují také závažnější reakce, které mohou skončit kolapsem. Někteří lidé také reagují na růstový faktor, vyskytují se u nich příznaky podobné chřipce – únava a bolest kloubů či svalů.
- zdroje: Český národní registr dárců kostní dřeně, Český registr dárců krvetvorných buněk
