Patnáctého března 1939 obsadila vojska nacistického Německa české země. O den později byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Formálně zůstal hlavou státu prezident Emil Hácha, byl ale jen loutkou v rukou říšského protektora. Okupace trvala až do konce druhé světové války v květnu 1945.
- Oběti nacistické okupace si ve středu připomněli nejen pamětníci na pražském Hradčanském náměstí. Minutou ticha je uctili také poslanci před začátkem schůze. Umučené příslušníky domácího odboje si pak připomínali členové Československé obce legionářské v Mladé Boleslavi. O válečných osudech dopoledne vyprávěli i žákům středních škol.
Po mnichovské dohodě v roce 1938 čelila Praha stále silnějšímu tlaku ze strany Berlína i Budapešti. „Pro prozíravé politiky a tehdejší analytiky nebo novináře bylo víceméně zřejmé, že se Adolf Hitler nezastaví na nových hranicích 2. československé republiky a dříve nebo později nejspíš dojde k tomu, k čemu došlo v polovině března 1939,“ řekl ve vysílání ČT24 historik Pavel Zeman.
Události nabraly rychlý spád v březnu 1939. V Bratislavě vyhlásil 14. března slovenský parlament samostatnost, maďarská vojska překročila hranice Podkarpatské Rusi a Maďarsko zaslalo vládě ultimátum požadující okamžité odstoupení tohoto území. Na hranicích Čech a Moravy bylo soustředěno na 200 tisíc německých vojáků a zpravodajské služby již s předstihem varovaly před hrozící okupací.
Hácha odjel do Berlína zachránit aspoň část samostatnosti
„Československé vedení tomu ale do poslední chvíle nevěřilo. 13. března, když se konalo zasedání vlády, tak tam vojenští zpravodajci v čele s plukovníkem Moravcem informují vládu, že k té okupaci dojde. Že o tom mají zprávu a je třeba na to reagovat, což ale vláda odmítla,“ dodává historik Pavel Zeman.
V této situaci se prezident Hácha pokusil jednat v Berlíně s říšským vůdcem Adolfem Hitlerem a zachránit část samostatnosti pro české země. Hácha opouštěl Prahu s představou, že bude s Hitlerem mluvit především o situaci na Slovensku.
Po úvodním prohlášení Háchy si ovšem slovo vzal Hitler a Háchovi stručně oznámil, že ráno v šest hodin překročí německé vojsko české hranice a případný odpor bude „brutálně všemi prostředky potlačen“. Pokud však Hácha pomůže uklidnit situaci, udělil by Hitler Čechům „jistou dávku národní svobody“. Hácha sice namítal, že nemá prostředky, jak v tak krátké době ovlivnit odpor obyvatelstva, ale dostal k dispozici telefon, aby alespoň informoval vládu a zajistil kapitulaci armády.
O den později se prezident stává loutkou protektora
Okupace začala podle plánu 15. března v šest hodin a během dne vojska nacistického Německa obsadila české země. Zároveň byla vyhlášena samostatná a nezávislá Podkarpatská Rus.
Když se Hácha večer před osmou vrátil z Berlína, již jej na peróně „vítal“ německý generál Eccard von Gablenz a další důstojníci wehrmachtu. Teprve během schůze vlády na Pražském hradě se prezident dověděl, že v Praze je už i Adolf Hitler.
Protektorát byl Hitlerem vyhlášen již 16. března. Jeho formální hlavou zůstal státní prezident Emil Hácha, on i vláda Rudolfa Berana však byli pouze loutkami v rukou úřadujícího říšského protektora. Tím se stal bývalý německý ministr zahraničí Konstantin von Neurath.
Začátek protektorátu provázelo zatýkání a popravy
Období takzvaného Protektorátu Čechy a Morava bylo jednou z nejtemnějších kapitol české historie. Formální hlavou okupovaného Česka, které bylo součástí Třetí říše, zůstal sice prezident Emil Hácha, moc měl však v rukou úřadující říšský protektor.
Hned na začátku okupace gestapo pozatýkalo činitele sociálních demokratů a komunistů a také německé emigranty. Následovaly popravy. Mezi prvními popravenými podle směrnice o „zvláštním zacházení“ (to znamená bez soudu) byli v listopadu 1939 studentští funkcionáři po pohřbu Jana Opletala, který se stal další demonstrací proti okupační moci.
Za nacistického protektorátu bylo v zemi popraveno minimálně 8200 lidí, na 70 tisíc českých Židů zemřelo v koncentračních a vyhlazovacích táborech, dalších 3400 lidí zemřelo při nuceném nasazení na práce v Německu. Obětí nacistického teroru se staly i celé vesnice, z těch nejznámějších Lidice a Ležáky.
