Přesně před 40 lety došlo k prvnímu kontaktu politického západu s československým disentem. Tehdejší ministr zahraničí Nizozemska Max van der Stoel se totiž 1. března 1977 tajně sešel s jedním z prvních mluvčích Charty 77 Janem Patočkou. Právě tuto událost a také památku obou osobností připomnělo slavnostní setkání, kterého se zúčastnil i první místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. Společně s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem (ČSSD) odhalili nizozemskému politikovi památník.
První setkání Západu se zástupci Charty 77: Max van der Stoel má v Praze pomník
Timmermans uvedl, že vystoupení Charty 77 proti komunistickému režimu mělo zásadní vliv na konec studené války a pád železné opony. „Bez Charty 77 nebo hnutí Solidarita by Evropa byla rozdělena mnohem déle,“ řekl. „Byli to lidé z Východu, kteří vyhráli studenou válku, na to bychom nikdy neměli zapomenout,“ doplnil Timmermans. Dnešní jednotná Evropa je podle něj i zásluhou Patočky a dalších chartistů.
Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) označil vystoupení chartistů proti režimu za jeden z nejvýznamnějších okamžiků českých a československých dějin 20. století. Přirovnal ho k atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, k pražskému jaru nebo sametové revoluci. „Ta chvíle je zdrojem sebeúcty, stejně jako jiné události v různých těžkých okamžicích českých dějin, kdy jsme dokázali zřetelně vystoupit proti nesvobodě,“ doplnil.
Mezi řečníky nechyběl ani jeden z prvních signatářů Charty Petr Pithart nebo novinář Dick Verkijk, který schůzku organizoval. Verkijk na setkání pustil zvukový záznam ze setkání, jejž řada z přítomných slyšela poprvé: Patočka na něm v němčině ministrovi vysvětloval, že cílem Charty není bojovat proti režimu – signatáři pouze žádali dodržování platné ústavy a zákonů.
Podporu nizozemského státníka československému disidentskému hnutí připomíná památník, který odpoledne slavnostně odhalil Timmermans a Zaorálek v parku Maxe van der Stoela v Praze 6. Jeho autorem je český sochař Dominik Lang, držitel Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Patočka po schůzce podstoupil brutální výslech
K československo-nizozemské schůzce došlo jen necelé dva měsíce poté, co skupina tuzemských disidentů prostřednictvím diplomatické pošty vyslala znění Charty 77 za železnou oponu. Dokument tak už v prvním lednovém týdnu publikoval francouzský list Le Monde, německé noviny Frankfurter Allgemeine Zeitung a britské Timesy.
Van der Stoel pak byl prvním představitelem politického Západu, který se s českým disentem prostřednictvím Patočky spojil. „Právě mezinárodní rozměr a mediální přesah tohoto setkání umožnily tlumočit Patočkovými slovy do širšího světa pravé motivy Charty 77,“ uvedlo k výročí ministerstvo zahraničí.
Kontakt mezi oficiální nizozemskou delegací a zástupci Charty obstaral nizozemský novinář Dick Verkijk, který byl z Československa vyhoštěn v roce 1970 poté, co strávil týden ve vazbě za kontakt s disidenty.
„Nejdříve oslovil Jiřího Hájka, ale ten byl sledován, byl v takovém domácím vězení. Takže druhý den – 1. března 1977 – navštívil Jana Patočku a Patočka okamžitě zareagoval a odjel do hotelu InterContinental, kde se zhruba v poledne odehrála ta proslulá schůzka,“ popisoval ve Studiu 6 zástupce ředitele v Centru pro studium totalitních režimů Petr Blažek.
To se ale stalo Patočkovi osudným. Jednoho z největších českých myslitelů 20. století po tomto setkání zadržela policie a podrobila ho jedenáctihodinovému výslechu. Na jeho následky – mozkovou příhodu a selhání srdce – Patočka 13. března 1977 zemřel.
40 let stará reportáž upozorňuje na represe, kterým čelí signatáři Charty
Návštěvu Maxe van der Stoela v Československu dokumentovala i nizozemská televize. ČT se podařilo získat ukázky z reportáže: materiál se soustřeďuje na přístup komunistického režimu k čerstvě vzniklé Chartě 77 a upozorňuje na represe, kterým čelí její signatáři.
Moderátor Frits Bom uvádí reportáž z Prahy slovy, že nikde jinde ve východní Evropě nebyly protesty tak masivní, jako právě na počátku roku 1977 v Československu.
Zatímco diváci mohli sledovat záběry Václavského náměstí, pokračoval už hlas reportérky: „Po pádu Alexandera Dubčeka jsou disidenti v Praze tvrdě potlačovaní. 'Zrada na socialistickém zřízení.' Tato věta následuje po každém druhu kritiky. Víc než dvě stě lidí se proto rozhodlo podepsat Chartu 77. Prezentují se nepolitickým způsobem.“
Nizozemská reportáž upozorňuje na to, že signatáři Charty 77 jsou pod dohledem tajné policie, a zmiňuje, že na Západě zaznívající podpora vzbuzuje mezi oficiálními místy podezření. „Mnoho se vyjasnilo. V tom smyslu, že hnutí, které usiluje o dodržování lidských práv v Československu, se dostalo do konfliktu s úřady,“ uvádí v reportáži sám van der Stoel.
Setkání nizozemského ministra stálo podle Petra Blažka na počátku dlouhé tradice, která se ovšem ustavovala velmi pomalu: „Spíše se stala zvyklostí až ve druhé polovině 80. let. Když někdo přijel do Prahy, tak měl snahu se setkat, ať už oficiálně, nebo neoficiálně, se zástupci opozice. Nejznámějším takovým setkáním potom byla ta proslulá snídaně s francouzským prezidentem Mitterrandem.“