Únor 2010
Na veřejnost pronikly informace, že rakouská firma Steyr, která dodala do Česka obrněné transportéry Pandur, si před vypsáním výběrového řízení Grossovou vládou v roce 2005 kupovala lobbing u českých politiků. Česko nakonec vyšlo jedno vozidlo na 134 milionů korun, Portugalci přitom ve stejné době platili 40 milionů. Kauzou se začíná zabývat česká i rakouská policie.
Objevuje se informace, že klíčový svědek, který by mohl rozkrýt pozadí nákupu pandurů, zbrojařský magnát Pavel Musela, o zakázce už nikdy nic neřekne. V říjnu 2008, kdy vrcholila jednání mezi Steyrem a ministerstvem obrany, utrpěl vážná zranění při lovu. Ačkoliv policie zpočátku vyšetřovala událost jako nehodu, kriminalistům se zdála celá řada okolností podezřelá. Na lovu s ním byl jeho kamarád Luboš N., který uvedl, že Musela spadl z posedu. Znalec forenzní biomechaniky Jiří Štraus však vyloučil, že by se tělo dostalo pádem na místo nalezení, stejně tak uvedl, že by si Musela pádem nezpůsobil najednou tak masivní poranění hlavy a hrudníku. Policie také našla krev na pažbě zbraně Luboše N., ovšem v tak malém množství, že lékaři nedokázali určit DNA.
Premiér Fischer požádal policejního prezidenta i nejvyšší státní zástupkyni, aby se zasadili o rychlé vyšetření toho, zda nákup nedoprovázela korupce. Policejní prezident Oldřich Martinů následně nařídil vytvořit speciální vyšetřovací tým.
Červenec 2010
K výslechu jsou předvoláni vrcholní politici, mezi nimi například bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová nebo tehdejší ministr obrany Martin Barták.
Září 2010
Pražský vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula zřídil pracovní skupinu, která má pracovat na podezřelých armádních zakázkách. Reagoval tak zejména na slova ministra vnitra Radka Johna, který dříve řekl, že státní zástupci nedělají pro vyšetření korupčních kauz dostatek.
Ke kauze se také poprvé vyjádřil významný zahraniční politik, bývalý generální tajemník NATO George Robertson. Podle svých slov varoval české politiky Topolánka a Vondru před „podezřelým charakterem“ zakázky.
Květen 2011
Manažer rakouské firmy Steyr vypověděl, že po něm lobbista Marek Dalík žádal na podzim roku 2007 osmnáct milionů eur jako provizi za uskutečnění obchodu. „Rozhodně jsem po nikom žádné peníze nepožadoval,“ prohlásil Dalík a označil celou věc za nesmysl. Manažer Steyru mimo jiné vypověděl, že o Dalíkově žádosti o peníze informovali už v roce 2007 zástupci firmy americkou ambasádu v Praze.
Září 2011
Server WikiLeaks zveřejnil americké depeše, ze kterých vyplývá, že americká ambasáda v Praze napsala minimálně třikrát své centrále ve Washingotnu tajnou zprávu, v níž upozorňuje na hlášení, která dostala od firmy Steyr. Američtí diplomaté údajně slyšeli o žádosti o obří provizi ze strany Marka Dalíka. Zároveň však velvyslanectví dodalo, že informace od „zástupce Steyru“ nebylo možné ověřit.
Říjen 2012
Policie zadržela a obvinila lobbistu Marka Dalíka. Obviněn byl z trestného činu podvodu, pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová potvrdila, že zatčení souvisí s kauzou nákupu pandurů. Zároveň navrhla vazbu pro Dalíka. Ten při výslechu uvedl, že pokud byla v kauze nějaká korupce, pak u sociálních demokratů. Rovněž zmínil, že se podílel na vyjednávání už prvního kontaktu na nákup pandurů, který uzavřela vláda Jiřího Paroubka. Tehdy stál v pozadí obchodu lobbista Pavel Musela, blízký expředsedovi ČSSD Stanislavu Grossovi.
„On - pan Dalík - by se na uzavření původní smlouvy byl býval kauzálně podílel. Za to by mu bylo slíbeno od pana Musely sto milionů korun za jeho výlohy,“ uvedl manažer zbrojovky Steyr Stephan Szücs.
Soud následně nevyhověl žádosti o vazbu. Bradáčová uvedla, že ač má na věc jiný názor, verdikt respektuje.
Březen 2013
Bývalý americký diplomat USA a poradce firmy Steyr Victor Jackovich poskytl policistům záznam, který sepsal jen pár hodin po schůzce v pražské restauraci U Malířů, kde si měl Dalík zažádat o úplatek.
Srpen 2013
Bývalého diplomata Jackoviche vyslechli ve Washingtonu státní zástupce Jan Kořán a kriminalista Jiří Mazánek. Jackovich potvrdil, že žádost o peníze ze strany Dalíka padla.
Srpen 2014
Bývalý premiér Topolánek se u soudu Dalíka zastal, mluvil o něm jako o svém kamarádovi a člověku, kterému důvěřuje a má ho rád. Podle něj se při nákupu pandurů uplácelo už před podepsáním první smlouvy, ale není vůle korupci vyšetřit. „Dalík je cíl, protože se žádné korupce neúčastnil,“ uvedl tehdy Topolánek. Stejně tak bývalý ministr obrany Martin Barták uvedl, že neví o tom, že by Dalík chtěl úplatek, uvedenou sumu podle svých slov nechápe.
Září 2014
U soudu vypovídal zbrojař, lobbista a přítel slovenského premiéra Fica Miroslav Výboh. Popisoval schůzky, kterých se účastnil on i Dalík. Uvedl také, že neslyšel, že by si Dalík řekl o peníze, a zmínil, že v tak přátelské atmosféře si neumí představit, že by si kdokoliv o peníze řekl nebo je nabízel.
Listopad 2014
U soudu vypovídal prostřednictvím videokonference další z manažerů Steyru Lutz Kampmann. Schůzky, na které si Dalík podle obžaloby řekl o úplatek, se nezúčastnil. Vypověděl však, že o stejnou sumu si mu později údajně řekl slovenský lobbista Miroslav Výboh.
Leden 2016
Po více než roční přestávce se soud vrátil k prošetřování Dalíkovy kauzy. Přes videokonferenci vyzpovídal bývalého amerického velvyslance v Česku Richarda Grabera. Ten uvedl, že ho prezident Steyru John Ulrich v roce 2008 upozornil na neetické chování tehdejšího náměstka ministra obrany Martina Bartáka. „Nevzpomínám si, že by uvedl jméno pana Dalíka,“ řekl Graber.
Únor 2016
Pražský městský soud uznal lobbistu Marka Dalíka vinným. Poslal ho na pět let do vězení a uložil mu pokutu pět milionů korun. Rozsudek není pravomocný a Dalíkův obhájce Sokol se proti němu odvolal. Žalobce původně navrhoval sedmiletý trest a pokutu 22 milionů korun.
Květen 2016
Odvolací soud zkrátil Marku Dalíkovi trest na čtyři roky a uložil mu pokutu ve výši čtyř milionů korun.
Září 2016
Marek Dalík nastoupil do ruzyňské věznice. Zároveň zaplatil čtyřmilionovou pokutu, kterou mu uložil soud společně se čtyřletým vězením. Pokud by pokutu neuhradil, pobyt za mřížemi by se mu protáhl o další dva roky.
Duben 2017
Dalík opustil po sedmi měsících věznici. Jeho okamžité propuštění nařídil Nejvyšší soud, který rozhodl o odvolání lobbisty i žalobců. Případ se vrátil k pražskému vrhcnímu soudu.
Nejvyšší soud nezpochybnil, že se trestný čin stal – žádal ale po vrchním soudu, aby kauzu projednal znovu a vyjasnil, podle jaké právní kvalifikace by měl trest padnout.
