Česká politická reprezentace vstupuje do klíčového volebního roku, ve kterém voliči rozhodnou o novém složení Poslanecké sněmovny a s ní i o novém kabinetu. Podle všeho může v tuto chvíli začít vyhlížet premiérské křeslo šéf hnutí ANO Andrej Babiš – tentýž muž, jenž by mohl sehrát jednu z klíčových rolí i v kampani před volbou hlavy státu, která bude vrcholit souběžně se skládáním nové vlády.
Pohledem konce roku 2016 se zdá, že trojkoaliční vláda Bohuslava Sobotky dokáže absolvovat celé čtyřleté volební období pod vedením jediného premiéra a zdárně dovládne až do řádného hlasování o novém složení dolní komory. To sice může hned v úvodu znít jako banalita, ale Česko podobnou situaci naposled zažilo před patnácti lety, kdy Strakovu akademii opouštěl Miloš Zeman.
Jediný moment, kdy zemi vážněji hrozily předčasné volby, přitom nastal až letos kvůli sporu o reorganizaci elitních policejních útvarů. S tou nesouhlasil předseda hnutí ANO Andrej Babiš a opakovaně se nad ní střetl s ministrem vnitra a druhým mužem ČSSD Milanem Chovancem. Koaliční roztržku zažehnal právě Zeman, v té době už třetím rokem prezident republiky, a vyvolání předčasných voleb fakticky odmítl.
„Řečeno fotbalovou terminologií, je třeba dát míč na zem a zklidnit hru,“ prohlásil na adresu znesvářených stran. „Kdyby se předčasné volby měly konat při každé koaliční krizi, tak by se mohly konat téměř každý rok.“
Míč leží na zemi
Nyní, půl roku po sporu o policii, smířlivěji mluví i obě znesvářené strany, a to navzdory tomu, že se s přibližujícím koncem volebního období stupňuje množství verbálních přestřelek mezi premiérem Sobotkou a vicepremiérem Babišem.
„Koalice je sňatek z rozumu a my jsme v tom sňatku setrvali, protože pozitiv je víc. Nutí nás odpovědnost, dostali jsme důvěru voličů a máme nastartovaný legislativní proces,“ uvedl v Událostech, komentářích místopředseda poslanců ANO Radek Vondráček – a obdobně mluví i šéf poslaneckého klubu ČSSD Roman Sklenák. „Proč bychom nepokračovali v této vládě, když je takto úspěšná?“ podotkl s odkazem na hospodářský růst.
Jestliže v následujících šesti měsících nedojde k ještě hlubší krizi, která by vedla až k pádu vlády a předčasnému rozpuštění sněmovny, měl by prezident volby vypsat na polovinu října 2017. A podle aktuálního rozložení sil může začít vyhlížet premiérské křeslo šéf hnutí ANO Andrej Babiš.
ANO, prostě favorit
Dosud poslední volební model, který pro Českou televizi vypracovala agentura TNS Aisa, přisuzuje jeho hnutí nezvykle silné vítězství; jedenáct měsíců před volbami Babišova formace vedla se ziskem 33,5 procenta a nad třiceti procenty se drží už od srpna. Prosincový model agentury STEM pak témuž uskupení přisuzuje 29,7 procenta hlasů.
Pokud by podobný procentní zisk ANO utržilo i v říjnových volbách, šlo by v rámci tuzemské politické scény o nejlepší volební výsledek za celou dekádu. Třetinu voličů totiž naposledy dokázali získat občanští a sociální demokraté vedení Mirkem Topolánkem a Jiřím Paroubkem v roce 2006, a výrazně jim k tomu pomohla tehdejší vyhrocená a personalizovaná kampaň.
ODS nakonec s 35,38 procenty hlasů ve volbách zvítězila, rozložení sněmovních sil mezi levicí a pravicí ovšem skončilo patem 100:100 a dalšího půl roku trvalo, než dala dolní komora Topolánkově trojkoaliční vládě důvěru.
Marná vítězství a chmurné vyhlídky
Na zopakování deset let starých zisků v současnosti někdejší hegemon tuzemské pravice pravděpodobně nepomýšlí (v průzkumech se občanští demokraté pohybují těsně pod deseti procenty), někdejší dvaatřicetiprocentní podpoře je ale velice vzdálená i vládní sociální demokracie vedená Bohuslavem Sobotkou.
Pro ČSSD přitom bylo trpké každé hlasování, které po zmiňovaných volbách v roce 2006 následovalo. Po čtyřech letech v opozici a svržení Topolánkovy vlády uprostřed evropského předsednictví sice volby vyhrát dokázala, výsledek jen těsně přesahující dvaadvacet procent se ale ukázal podstatně chudší, než očekávala – a kvůli nízkému koaličnímu potenciálu nenašla prostor pro sestavení vlády.
Oranžové zisky se příliš nezměnily ani po předčasných volbách v říjnu 2013, které způsobil pád nepopulárního kabinetu Petra Nečase. Ještě na březnovém sjezdu v ostravské hale Gong snili sociální demokraté o třicetiprocentní voličské podpoře, hlasování ovšem nakonec vyhráli jen s necelými jednadvaceti procenty a Babišovo protestní hnutí ANO stavící kampaň na odporu ke klasické politice („Nejsme jako politici. Makáme.“) na ně ztrácelo jen dvě procenta.
Nyní se situace obrací a sociální demokracie v průzkumech za ANO dlouhodobě zaostává; podle zmiňovaného šetření TNS Aisa by ji v listopadu volilo jen čtrnáct procent lidí. Prosincová čísla STEMu mluví o šestnácti procentech.
Pokud se toto rozložení sil udrží i v průběhu nadcházejícího roku (a ČSSD ho chce zvrátit důrazem na sociální politiku), do případné koalice s Babišem by Sobotkovi spolustraníci vstupovali jen jako juniorní partner – a je otázka, zda vůbec se současným předsedou.
Nadcházející březnový sjezd sice Sobotkovi podle všeho předsednickou úlohu potvrdí, partajní vzpouře ovšem čelil už po posledních volbách, a ty přitom socialisté, byť s nevelkým úspěchem, vyhráli. V případě porážky svou lídrovskou pozici už ale uhájí jen stěží, oslabená ČSSD by navíc musela vyklidit řadu mocenských pozic – i sněmovních křesel. Zřejmě by se tak ani neopakoval model, kdy druhá koaliční strana obsadí vlivný post správce státní kasy (jakkoliv by pro něj měl Sobotka, coby někdejší ministr financí, mít kompetence).
Dá se totiž předpokládat, že se Babiš nebude chtít stranické kontroly nad úřadem vzdát, zavedená praxe navíc spíš než ze zvyku vychází z volební aritmetiky. Když v předchozí vládě usedl na financích tehdejší druhý muž TOP 09 Miroslav Kalousek, ztrácela jeho domovská strana na dominantní občanské demokraty jen deset sněmovních křesel, a představovala tak prakticky rovnocenného partnera.
Mlha kolem koaličního repete
Scénář, kdy se v nové dolní komoře obnoví současná vládní formace, jen v jiném silovém uspořádání, se po celou první polovinu stávajícího období nejevil jako nereálný, protože na vládním půdorysu vznikly po komunálních volbách před dvěma lety koalice v řadě městských zastupitelstev včetně Prahy.
Možnost velké koalice dvou nejsilnějších stran a lidovců zpochybnila až letošní povolební vyjednávání v krajích, kde sice ANO s ČSSD koalice uzavřelo na Vysočině nebo na jihu Čech, v řadě případů – a nejmarkantněji na Královéhradecku, kde se složení rady zformovalo už v den voleb – ale socialisté stavěli duhové koalice tak, aby babišovcům cestu k vládě zahradili. ANO pod vedením své místopředsedkyně Jaroslavy Jermanové-Pokorné naopak poslalo sociální demokraty do opozice ve středních Čechách a deklarovalo zájem o vytvoření pravicové krajské vlády.
V úvahách nad tím, zda v Česku i po roce 2017 bude vládnout současná koalice, navíc sehrávají roli poslední kroky nejmenšího vládního partnera. Křesťanská demokracie, jejíž voličská podpora se konstantně pohybuje kolem osmi procent a zázemí nachází především na jižní a východní Moravě, totiž zahájila vyjednávání o společné kandidatuře se Starosty a nezávislými Petra Gazdíka, až do nedávna partnerem Kalouskovy TOP 09.
Osamoceným Starostům zmiňovaný model TNS Aisa naposledy připsal čtyřprocentní zisk a popularita jejich regionálně známých tváří by mohla lidovcům přinést úspěch i v regionech, kde je o ně průměrný, nebo mizivý zájem. Za vzorový příklad může posloužit Liberecký kraj, území někdejších Sudet, kde lidovci tradičně hledají podporu nejhůře, a kde už v druhém volebním období září hvězda starostenského hejtmana Martina Půty. V krajských volbách pro svou stranu získal víc než dvacet procent hlasů.
Bez toho správného lídra
Rozvod se Starosty naopak podle všeho ještě oslabí TOP 09, která se v současnosti podle TNS Aisa pohybuje jen procento nad hranicí volitelnosti, STEM hovoří dokonce jen o dvou desetinách.
Miroslav Kalousek sice navrhoval vytvoření „protibabišovského“ bloku středopravicových stran, lidovci o jeho možné síle ale od počátku pochybovali a nezávislou kandidaturu oznámila i ODS. Do svých třetích sněmovních voleb tak TOP 09 zřejmě nastoupí poprvé sama – a vedle toho ji do nich poprvé jako celorepublikový lídr nepovede Karel Schwarzenberg (nadále by ale měl stát v čele metropolitní kandidátky).
Efekt charismatického lídra, byť zcela jiného politického ustrojení, by se pak mohl projevit i v případě sněmovního Úsvitu, jenž se relativně záhy po ustavení současné sněmovny zbavil vlastního předsedy a výrazného populistického řečníka Tomia Okamury. Bez něj nepřekračuje pětiprocentní hranici, což neplatí o Okamurově novém politickém subjektu – straně Svoboda a přímá demokracie (SPD).
Partaj uspěla už v krajském hlasování a v koalici s někdejšími zemanovci, Stranou práv občanů vedenou Janem Velebou, usedli národovci z SPD v osmi zastupitelstvech. V obou podkrušnohorských krajích se dokonce podílejí na vládě, listopadový model pro sněmovní volby jim pak přisuzuje šest procent, stejně jako TOP 09.
Kdo podpoří Zemana
Říjnové sněmovní volby a následná povolební vyjednávání o nové vládě navíc proběhnou v takové politické konstelaci, kterou republika ještě nikdy nezažila. Skládání vlády bude probíhat souběžně se sněmovním projednáváním státního rozpočtu a navíc v době vrcholící kampaně před prvním kolem volby prezidenta republiky, které se uskuteční o čtvrt roku později, v lednu 2018.
Do mimořádně vypjatého politického podzimu s prodlouženou volební kampaní pak může znovu výrazně zasáhnout šéf hnutí ANO Andrej Babiš, a to rozhodnutím, zda do prezidentské volby vyšle vlastního kandidáta. Jasné slovo hnutí dosud nikdy nedalo, spekulovalo se o kandidatuře eurokomisařky Věry Jourové (jež tuto možnost odmítla) i o možném hradním angažmá ministra obrany a někdejšího diplomata Martina Stropnického. Ve hře je ale podle všeho i podpora Zemanovy případné druhé kandidatury.
Sám prezident ji sice hodlá oznámit až v březnu a podle informací Respektu by o ní měla do značné míry rozhodnout jeho fyzická kondice, politické sbližování stávající hlavy státu a potenciálního premiéra Babiše je ale patrné už řadu posledních měsíců a vyvrcholilo prezidentským vetem pro „lex Babiš“, zákon zabraňující ministrům vlastnit média a zúčastnit se veřejných zakázek.
O Zemana se přitom váhavě uchází i současné vedení sociální demokracie, přestože právě prezident hostil po posledních volbách v Lánech schůzku, z níž vzešel plán Bohuslava Sobotku sesadit. Tentýž politik se ovšem v nedávných Otázkách Václava Moravce nechal slyšet, že pokud by voliči do druhého kola vyslali kromě Miloše Zemana i textaře Michala Horáčka (kandidaturu oznámil v listopadu), jeho strana by se klonila k Zemanovi. Jasné slovo chtějí dát socialisté po svém březnovém sjezdu.
