Sociální demokraté se po dvou letech sešli na volebním sjezdu. V roce 2013 v Ostravě větřili silné vítězství ve volbách a Michal Hašek deklaroval loajalitu staronovému předsedovi Bohuslavu Sobotkovi. Utrpěné podzimní vítězství a následná krize v Lidovém domě, při které se Hašek pokusil o Sobotkův pád, odkryla vnitrostranický štěp, jejž se nepodařilo zahladit dodnes. Jakou cestu strana oranžových růží ušla?
ČSSD si volí vedení – zjizvená válkou růží a palbou z Hradu
Na volebním sjezdu v kongresové hale Gong jiskřila sociální demokracie očekáváním. Psal se březen 2013, do řádných sněmovních voleb zbývalo čtrnáct měsíců a nejsilnější levicová formace si v předvolebních průzkumech připisovala i třicetiprocentní zisky. Svůj díl na tom ovšem neneslo jen šest let v opozici, ale především sociální tíseň voličů způsobená úsporami v čase krize stejně jako rozpačité vládnutí Nečasova kabinetu, poznamenané neustálými koaličními roztržkami.
Stranický šéf Bohuslav Sobotka, který o dva roky dříve svedl těsný boj o předsednické křeslo s Michalem Haškem, nenašel v Ostravě vyzyvatele a ve vrcholné pozici ho potvrdilo 84 % delegátů. Stejně silný mandát získal pro funkci statutárního místopředsedy i samotný Hašek. Obraz oranžové selanky ještě podtrhávala návštěva Miloše Zemana; někdejší předseda ČSSD a tou dobou čerstvě zvolený prezident popřál straně vítězství ve volbách a nabídl jí své přátelství, jakkoliv se spekulovalo o jeho zášti vůči těm straníkům, kteří ho v prezidentské volbě z roku 2003 nevynesli na Pražský hrad. Sál bývalého vítkovického plynojemu aplaudoval prezidentovi vestoje.
Následný vývoj v sociální demokracii ovšem ukázal, že pod bezchybnou fasádou Lidového domu nadále pokračuje konflikt mezi předsedou Sobotkou a druhým mužem ČSSD Haškem, jejž Zeman hojně přiživuje. Jihomoravský hejtman totiž na rozdíl od svého stranického šéfa nepatřil do skupiny sociálních demokratů, která „důchodci z Vysočiny“ v minulosti nedopřála usednout v prezidentské pracovně. Potvrdila se tak slova politického komentátora Alexandra Mitrofanova, jenž krátce po volbě hlavy státu poznamenal, že sociální demokracii čeká občanská válka. Ostatně, za pravdu mu zpětně dal i Milan Chovanec. „Nebylo dobře, že jsme rok veřejnosti tvrdili, že jsme jednotní, a nebyli jsme. Že jsme veřejnosti lhali. Lhal jsem i já,“ prohlásil v rozhovoru pro Hospodářské noviny ve chvíli, kdy se boj o vedení rozhořel naplno.
Jemné způsoby na spodních příčkách
První veřejné vyhřeznutí sporu mezi Haškem a Sobotkou mohla tuzemská politická scéna sledovat jen necelého půl roku po ostravském sjezdu. Když kvůli policejnímu zásahu ve Strakově akademii padla Nečasova vláda, rozhodl se prezident napnout ústavu a navzdory odporu všech parlamentních stran jmenoval premiérem ekonoma Jiřího Rusnoka. Ve vzniklé „vládě odborníků“, jak Zeman svou formaci překřtil, zasedli vedle představitelů hradní Strany práv občanů Zemanovci (SPOZ) i tři sociální demokraté, mj. Marie Benešová.
Sobotka žádal, aby coby členka „prezidentské vlády“ oranžové řady opustila, za ministryni spravedlnosti se ale postavili prohaškovští straníci z jižních Čech a ústy hejtmana Zimoly předsedovi vzkázali, aby nezneužíval situace k „k personálnímu vypořádání se s vnitrostranickými oponenty“. Samotný Hašek, který už ve Vítkovicích razil vizi povolební spolupráce se SPOZ, následně začal volat po tom, aby ČSSD Rusnokův kabinet ve sněmovním hlasování o důvěře podpořila. A protože se k podpoře klonila i část sociálnědemokratických poslanců, Sobotka – jenž až do té doby žádal rozpuštění sněmovny a okamžité předčasné volby – nakonec ustoupil.
„Jeho pozice je po tomto týdnu výrazně oslabena,“ konstatoval tehdy politolog Lukáš Jelínek. „Ukazuje se, že celá řada sociálních demokratů je nakloněna spíše agresivnímu stylu politiky, který prosazuje Miloš Zeman. Sobotkovy jemné demokratické postupy na žebříčku popularity moc vysoko nejsou.“
Obnažený mocenský spor měl i ideový rozměr; Sobotkovo křídlo spojují modernizační, proevropské tendence, které chtějí stranu transformovat v liberální levici západního střihu. Mezi nejvýraznější tváře tohoto uvažování dosud patří šéf vládních legislativců Jiří Dienstbier nebo ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Sympatizanti Michala Haška přiklonění k Pražskému hradu naopak představovali spíše tradicionalistickou, „odborářskou“ linku sociální demokracie, jež se soustřeďuje zejména na národní problémy a otázky práce. Za stoupence tohoto proudu platí Zdeněk Škromach nebo Vítězslav Jandák.
K třenici ve vedení potom došlo ještě na samém sklonku srpna 2013, kdy široké vedení strany nečekaně rozhodovalo o tom, zda platí, že je Sobotka socialistickým kandidátem na premiéra. Pro bylo 86 členů ze 151 hlasujících, otřesený stranický šéf zvažoval podle Práva rezignaci a Jiří Dienstbier hovořil o pokusu o puč, který nevyšel (zde).
Bohuslav Sobotka během senátních a komunálních voleb
Všechno bylo jinak
Není zvykem, aby politici v poledních debatách ČT vyprávěli anekdoty. Jinak tomu ovšem bylo v případě Miloše Zemana, který diskutoval s Václavem Moravcem pouhý den po předčasných sněmovních volbách na podzim 2013. „Loučí se rabín na smrtelném loži se svým synem a říká: Synu, prozradím to největší tajemství života: 'Všechno je jinak.'“
Sociální demokracie v hlasování oproti původním předsevzetím utržila jen necelých 21 % hlasů, čili ještě méně, než kolik pro ni o tři roky dříve získal Jiří Paroubek, a židovským vtipem Zeman odpovídal na otázku, zda pověří vyjednáváním o vládě šéfa ČSSD coby stranického kandidáta na premiéra. Svými slovy nebyl daleko od pravdy - o pár hodin později vyzvalo 20 ze 33 členů předsednictva Sobotku kvůli slabému volebnímu výsledku k rezignaci. Krize v Lidovém domě vypukla naplno.
Na jejím počátku stála večerní schůzka na zámku v Lánech, kam za Zemanem bezprostředně po oznámení Pyrrhova vítězství zamířil Michal Hašek spolu s Jeronýmem Tejcem, Zdeňkem Škromachem, Jiřím Zimolou a Milanem Chovancem. Poslední zmíněný ovšem schůzku nehodlal tajit, a Haška v přímém přenosu na ČT24 usvědčil ze lži. Jihomoravský hejtman totiž otázky na svou cestu za prezidentem odbýval slovy: „Je to fáma“ (viz video níže).
Sobotka se navíc verdiktu nejužšího vedení odmítl podrobit s tím, že i navzdory nízkému zisku ČSSD zvítězila a jeho úkolem zůstává sestavení vlády. V televizní Show Jana Krause označil kroky Haškova křídla za pokus o „upocený puč“ a druhého muže strany později přirovnal ke Zdeňku Fierlingerovi, poválečnému sociálnímu demokratovi, který vlastní stranu zaprodal z Moskvy dirigovaným komunistům. Ve prospěch Sobotkova křídla hrálo i vyjádření šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, který hodlal o případné vládě vyjednávat s předsedou strany, a nikoliv týmem, jejž skládali haškovci.
GALERIE
videogallery_515884
Michal Hašek před cestou do Lán: „Neuděláme chybu jako v roce 2010, kdy sociální demokracie nechala ruce v klíně a neudělala vůbec nic. Stále platí, že předsedou sociální demokracie je Bohuslav Sobotka. Nebudu vyzývat pana Sobotku k rezignaci.“
Michal Hašek po návštěvě Lán: „Kdybych já byl předsedou sociální demokracie a dostal jsem ve volbách 20,5 procenta, oznámil bych rezignaci.“
Když Sobotku podpořily krajské organizace a široké vedení strany usnesení předsednictva zrušilo, rezignovat musel nakonec Hašek – a z vedení se poroučel i Škromach. Spletitější ovšem byly politické cesty, po kterých se vydali Tejc s Chovancem. První zmíněný v uplynulém volebním období řídil poslanecký klub a až do příklonu k Haškovi představoval Sobotkovu páku ve sněmovně. Do vedení poslanců se vystudovaný právník vrátil i během krize v Lidovém domě, a i když ho nakonec musel na úkor Romana Sklenáka opustit, popularita mezi zákonodárci mu zaručila místo v čele vlivného ústavněprávního výboru. Nyní kandiduje na prvního místopředsedu (mj. s podporou Zdeňka Škromacha) – a vyzývá právě Chovance.
Bývalý hejtman Plzeňského kraje si svým pragmatickým obratem během vnitrostranické krize zajistil v sociální demokracii vlivnější pozici, než jakou mu přiřknul ostravský sjezd. Zde se sice Chovanec dostal do vedení strany coby krajský reprezentant republikové síly ČSSD, ve stínové vládě mu ale původně připadalo ministerstvo dopravy. Nyní řídí vnitro, jež mělo původně připadnout Tejcovi, a kvůli nešťastným událostem (Vrbětice, Uherský Brod) patří i mezi nejvýraznější tváře strany. Navíc má podporu samotného předsedy.
Nedostatek vhodných růží
Vstup do koaliční vlády, kterou sociální demokracie počátkem loňského roku vytvořila s lidovci a s Babišovým ANO, stranu navenek konsolidoval, důsledky štěpu se ale zároveň projevily v personální tísni při obsazování vlivných pozic. Poté, co Sklenák nahradil Tejce ve vedení poslaneckého klubu, musel Lidový dům spěšně hledat nového nominanta pro ministerstvo práce. Jiří Dienstbier po přijetí ministerského postu a kritice z Pražského hradu nevedl stranickou kandidátku do Evropského parlamentu, zvažovanou Alenu Gajdůškovou zradila chabá jazyková výbava, a ČSSD nakonec nasadila bezpartajního sociologa Jana Kellera.
Následné hledání stranického kandidáta na eurokomisaře vyvolalo spor mezi Sobotkou a ministrem zahraničních věcí Lubomírem Zaorálkem, který možnost svého odchodu do Bruselu odmítl – a Česká republika do paláce Berlaymont vyslala Věru Jourovou z hnutí ANO. Právě koaliční partner představuje pro Lidový dům největšího politického rivala a řadu měsíců soustavně vede průzkumy voličských preferencí. Popularita nepolitické politiky Babišovy partaje navíc ČSSD v loňském roce způsobila sérii rozpačitých volebních výsledků.
Po hořké výhře z podzimu 2013 skončila v eurovolbách třetí za hnutím ANO a pravicovou TOP 09. V loňských podzimních volbách do Senátu udržela většinu, získala ale jen deset z třiadvaceti obhajovaných křesel (tento propad je nicméně dán tím, že zmíněných 23 mandátů Lidovému domu před sedmi lety vybojovala Paroubkova vyhrocená kampaň). Souběžné komunální volby potom stranu oranžových růží připravily o primátorský post v Brně i v Ostravě.
Koalice v krajských městech
Zisk senátních křesel
„Uvidíme, jak to dopadne“
Ve svém listopadovém projevu v sále někdejšího Federálního shromáždění Sobotka prohlásil, že klesající zájem voličů o tradiční parlamentní strany (tedy nejen ČSSD) je dán ztrátou občanské důvěry v politiku, kterou způsobily skandály uplynulých pětadvaceti let. Někdejší představitelé Haškovy frakce se ke slabším ziskům Lidového domu nevyjadřovali. Výjimku představují slova Zdeňka Škromacha z letošního února, která dokreslují, že se linii štěpu uvnitř sociální demokracie nepodařilo zcela zahladit – jakkoliv současné špičky strany hovoří o opaku.
Škromach má za to, že odstavení haškovců z vedení byla především snaha zbavit se nepohodlných lidí s odlišnými názory. Současně s tím si pokles voličské přízně vysvětluje jako důsledek toho, že strana opustila mnohost názorových proudů. „Nebylo by dobré, kdyby se sociální demokracie prezentovala pohledem jedné tváře a nenabízela široké spektrum, na které jsme byli zvyklí v minulosti,“ dodává. ČSSD by se podle něj měla více orientovat na svou tradiční voličskou základnu (pracující, rodiny s dětmi, seniory) – kroky sociálních demokratů ve vládě totiž podle něj nepřijímá členská základna jednoznačně: "Spokojenost není stoprocentní. Ve straně spíše vládne letargie: 'Ať si to nějak udělají a uvidíme, jak to dopadne.''
O přetrvávajících šrámech svědčí i Sobotkova zpráva delegátům sjezdu (spekuluje se, že řízeně uniklá do médií), podle které konflikty stranu vysilovaly už před volbami, zpochybňovaly její kredit, až ji málem „vrhly do propasti“. „Jednou z ústředních postav těchto konfliktů byl Michal Hašek, tzv. haškovské či zemanovské křídlo ve straně a často také Miloš Zeman,“ napsal Sobotka.
Případnou korekci sociálnědemokratického kurzu, kterou žádá Škromach, může nabídnout dnešní sjezd. Šéf ČSSD ovšem ani tentokrát nemá vyzyvatele, a s kormidlem by tak mohla výrazně otočit jen nečekaná volba statutárního místopředsedy. Favoritem dosud zůstává Milan Chovanec.
Vývoj strany PŘEHLEDNĚ