Tuzemské domovy důchodců kráčí vstříc nevšednímu trendu a zavádějí pro své klienty společenské či terapeutické místnosti vybavené nábytkem a předměty, které si penzisté pamatují ze svého dětství. Retro pokoje jim slouží jako prostor ke zklidnění, senioři s Alzheimerovou nemocí si díky nim navíc snáze vzpomínají.
Retro pokoje v domovech důchodců pomáhají penzistům se vzpomínkami
Místnost s psacím strojem, prvorepublikovým sekretářem nebo háčkovanými dečkami na stolech nově slouží například obyvatelům domova důchodců v Meziboří na Litvínovsku. Pokoj vznikl díky charitativní sbírce a stál 130 tisíc korun, nábytek sháněli pracovníci domova po bazarech a drobné doplňky většinou dodali sami z toho, co zdědili po rodičích.
Speciální místnost slouží zejména pro obyvatele se stařeckou demencí (ve věku nad osmdesát let jí trpí každý pátý Čech), protože mohou při terapii mluvit o vzpomínkách a v klidných vodách vlastního dětství, které pokoj navozuje, se cítí pohodlně. „Vědomě vnímají, že jsou stále s námi, ale emočně s nimi můžeme pracovat jen na základě těchto vzpomínek,“ doplňuje mezibořská sociální pracovnice Blanka Beranová.
Mít s sebou své staré křeslo
Podobný pokoj už rok používají také v domově důchodců v Modřicích u Brna. Zavzpomínat a odpočinout si od moderní doby chodí do starobylého pokoje i senioři, kteří vnímají realitu lépe, a na rozdíl od Meziboří místnost vyplňují přímo osobní věci klientů.
Podle sociálních pracovníků je totiž důležité, aby rodiny seniorům věci z jejich bytů dali s sebou i do nového domova, protože pro ně představují mentální kotvu a tlumí změnu bydlení. Snahu přiblížit se domácímu prostředí pak mají i klasické domovy pro seniory, byť intimní rodinnou atmosféru budují odlišně – a pro své klienty organizují třeba výlety nebo divadelní představení.
V Česku v loňském roce fungovalo 528 registrovaných domovů pro seniory a jejich služby využívalo osmačtyřicet tisíc klientů. Vedle těchto zařízení mohou penzisté využívat i domy s pečovatelskou službou; ty jsou určené lidem, kteří nepotřebují nepřetržitou pomoc, mají ale k dispozici podpůrnou síť pečovatelů.
Stejně tak můžou senioři požádat, aby pečovatelé chodili i přímo k nim domů a pomohli jim třeba s nákupem, dávkováním léků nebo s hygienou; tato forma péče může posloužit aspoň jako provizorium ve chvíli, kdy senior čeká na umístěnku v domově důchodců. Kapacity totiž nejsou vždy dostačující, a například na Vysočině tak čekací lhůty dosahují i dvou let.