Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal minulý týden kárnou žalobu na jednoho funkcionáře z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Zeman to řekl v Otázkách Václava Moravce (OVM). Olomoučtí žalobci čelili v polovině června kritice, když veřejnost předem informovali o plánovaném výslechu policejního prezidenta Tomáše Tuhého a jeho náměstka Zdeňka Laubeho v souvislosti s reorganizací policie. Koho přesně se žaloba týká, Zeman neprozradil. Průměrně se kárné řízení v ČR týká dvaceti soudců a osmi státních zástupců ročně.
Olomoučtí žalobci vyslechli 13. června na policejním prezidiu dva lidi. Jejich jména nezveřejnili, ještě předtím ale médiím řekli, že by jim situaci měli vysvětlit policejní prezident Tomáš Tuhý a jeho náměstek Zdeněk Laube – ti to přitom v dané chvíli nevěděli.
„Dohled už proběhl. Materiálně, to znamená z věcného hlediska, jsem dospěl k závěru, že byly důvody pro to, aby byli předvoláni tito funkcionáři policejního prezidia k podání vysvětlení. Tyto důvody jsou opřené o spisový materiál, nebyla to tedy svémoc,“ podotkl Zeman.
„Pak jsem ale posuzoval ještě druhou rovinu, to jsem dokončil minulý týden, a sice, zda to, že to bylo prezentováno veřejnosti dopředu, je správně, nebo zda je to v rozporu s nějakým ustanovením. A podle mého názoru došlo k porušení zákona. Minulý týden jsem podal kárnou žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu na jednoho funkcionáře Vrchního státního zastupitelství v Olomouci,“ prozradil Zeman v OVM s tím, že by bylo nefér sdělovat jméno, dokud ještě žaloba nebyla doručena.
Červnový výslech v policejní budově v Praze trval přes čtyři hodiny. Náměstek olomouckého vrchního státního zástupce Pavel Komár pak novinářům řekl, že získané informace chtějí analyzovat, nikdo ale obviněn nebyl.
Olomoučtí žalobci přijeli do Prahy především proto, aby se dozvěděli, zda policejní prezidium pouze neoprášilo tři roky starý plán změn v elitních útvarech, který měl z funkce odstranit ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Roberta Šlachtu. Ten kvůli změnám odešel, jeho útvar se poté stal součástí Národní centrály proti organizovanému zločinu.
Zeman: Případy převzaté po Máchové by neměly nabrat výrazné zpoždění
Dalším aktuálním případem je kauza kolem státní zástupkyně Dagmar Máchové. Ta čelí obvinění ze zneužití pravomoci úřední osoby kvůli vynášení informací z trestních řízení. Máchová figuruje v případech, jako je vyšetřování kauzy Opencard, předražených jízdenek pro Pražský dopravní podnik nebo podezřelé zakázky na digitalizaci chorobopisů v nemocnici na Homolce.
Máchová vinu odmítá, v týdnu ale dočasně přišla o talár – trestné činy totiž měla spáchat přímo při výkonu funkce. „To jednání mělo spočívat v nějaké manipulaci s věcmi, které řešila, a je jasné, že pokud je někdo podezřelý z něčeho takového, tak dokud se to podezření nevyřeší, tak nemůže dělat nic na státním zastupitelství nebo na soudu, to je evidentní,“ řekl ČT ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO).
Zeman je přitom v otázce budoucnosti jejích případů optimistický. „Myslím, že tam nebude nějaké velké zpoždění, jde o to, aby státní zástupci, kteří dostali případy po doktorce Máchové, měli čas si je nastudovat. Nevidím v tom velký problém,“ prohlásil Zeman v OVM.
Ten obdržel v červnu 2014 od sněmovní vyšetřovací komise podnět ke kauze Opencard. Komise tehdy shledala možné porušení zákona u Máchové kvůli tomu, že nevyšetřovala první fázi kauzy. Veřejnost ale výsledek stále nezná. „Pro přípravné trestní řízení to nemusí být dlouhá doba. Jedná se o věci poměrně starého data, prošetření tak trvá delší dobu,“ podotkl Zeman s tím, že toto řízení je neveřejné, tudíž ho nebude komentovat.
- Od roku 2008 řešily kárné senáty Nejvyššího správního soudu celkem 188 případů kárných žalob na soudce a 71 žalob na státní zástupce. U soudců skončilo 75 případů uznáním viny (zhruba třetina), v případě státních zástupců to bylo 41 (více než polovina).
„Nejde říct, že se ta řízení u soudců jinak vyvíjejí. Pokud vím, tak v mnoha případech došlo k zastavení řízení, většinou z důvodu toho, že soudce během řízení rezignuje na svou funkci a odejde, to znamená, že by možná to kárné řízení ani takto neskončilo, ale on si asi uvědomí, že není udržitelné, aby dál nosil talár. Zprošťujících rozhodnutí je nějakých dvacet procent, což není něco, nad čím bychom se měli pohoršovat. Je to soud, ne vždy má žaloba pravdu,“ prohlásil v OVM šéf soudu Josef Baxa.
Baxa připouští určitou pasivitu soudců
Za problém kárného řízení v Česku považuje pasivitu žalobců, i když počet kárných žalob považuje za adekvátní. „Dovolím si říct, že jsou věci, které by před kárným soudem měly skončit a neskončí, protože ať už je to ministr spravedlnosti nebo předseda některého soudu, tedy typičtí kární žalobci, trochu s žalobou váhají, protože možná sami nemají úplně čisté svědomí – jestli to, proč chtějí soudce poslat před kárný senát, taky trochu nezavinili sami,“ míní Baxa.
Jako příklad uvedl průtahy, kdy je soudce přetížen a hromadí se mu případy. „Je jednoduché říct šup a do kárného řízení, ale legitimní otázkou je, co tam dělal předseda nebo místopředseda soudu, když se soudce nějak vymykal – je to jeho problém, nebo je to problém organizace práce na tom soudu?“ konstatoval šéf NSS.
Podle Zemana se často opomíjí výtka, která v řadě případů dostačuje. „Musíme vzít v úvahu nastavení zodpovědnosti státních zástupců a soudců. Kárné řízení je jednou z možností, jak můžeme posoudit nevhodné chování soudce nebo státního zástupce. Tomu předchází posuzování odpovědnosti, kdy každý kárný žalobce musí posoudit, zda dosahuje na porušení povinností intenzity na kárné řízení, případně na trestní řízení,“ prohlásil Zeman.
