Finanční správa v letošním roce odhalila už přes 30 nelegálních výherních automatů. Provozovatelé čím dál častěji maskují herny za svěřenské fondy, uzavřené kluby, do kterých pouští jen registrované gamblery. Kontroloři proto trestnou činnost v hernách dokumentují „v utajení“ – vydávají se za hazardní hráče.
Svěřenské fondy jsou určeny k účelovému seskupení majetku. Jejich zakladatel určí, k čemu mají být vyčleněné prostředky a majetek využívány. Svůj smysl mají fondy především v otázkách dědictví.
Svěřenský fond spadá sám pod sebe, nemá žádného majitele. Na rozdíl od právnických osob tudíž u svěřenských fondů není zřejmá vlastnická struktura. Právně zodpovědný za činnost fondu je jeho správce.
„Při několika kontrolách jsme zjistili, že některé svěřenské fondy jsou zneužívány k ilegálnímu provozu hazardu v naší zemi,“ říká náměstek ministra financí Ondřej Závodský. Finanční toky, které takto z hazardu plynou, jsou velmi netransparentní. „Tím, kdo tyje z této činnosti, jsou neznámé osoby. Je velmi obtížné se k nim dostat. To je problém pro policii,“ vysvětluje.
Kontroloři v přestrojení
Herny se tak skrze svěřenské fondy vyhýbají kontrolám, které mnohdy do klubu vůbec nevpustí. „Bývá tam recepce a zamčené dveře, kam se dá dostat pouze s pomocí čipové karty, která je vydávána určitým členům,“ popisuje Závodský.
Sám byl ale svědkem kontroly, při níž se pracovníci z finančních úřadů nenechali zmást a do prostor pronikli. „V návaznosti na to jsme podávali trestní oznámení za nelegální provozování hazardních přístrojů,“ dodává.
Zda však do „maskované“ herny smí vstoupit běžný úředník například z živnostenského úřadu, je sporné. „Řešíme to tak, že pracovníci z ministerstva financí se tam prostě zaregistrují, proniknou do těch prostor, zdokumentují jejich obsah a podávají trestní oznámení,“ líčí Závodský, jak se úředníci vydávají za milovníky hazardních her.
Ilegální jsou i pohádkomaty
Podle náměstka ministra financí není třeba zákon měnit. Na ilegální provozování hazardu, které se skrývá pod svěřenskými fondy, se kontroloři zaměří, slibuje Závodský. Existují ale i další právní formy, které mohou zastřít skutečný charakter činnosti, například spolky.
Krom toho se někteří snaží loterijní zákon obcházet hazardními přístroji, které kombinují několik herních prvků a principů. Podle provozovatelů tak nespadají mezi zákonem definované stroje. Jedná se především o kvízomaty nebo slevostroje.
Kvízomat před zahájením hry položí gamblerovi primitivní otázky, po jejichž zodpovězení se chová buď jako klasický automat, nebo klade další otázky během jednotlivých kol hry. V případě slevostroje hráč získává slevu na konzumaci, kterou vydává obsluha. Provozovatelé se snaží tvrdit, že se nejedná o hazard, ale o vědomostní soutěž, a to i přesto, že mnohé přístroje mají instalované tlačítko, které hráče situují přímo do hazardního režimu.
Zda přístroj spadá pod režim loterijního zákona, se však odvíjí od toho, zda splňuje určitá kritéria. „Náhoda, vklad a možnost výhry,“ jmenuje je Závodský. „Ať je to slevostroj, kvízomat nebo pohádkomat, tak tyto prvky jsou tam zastoupeny. Jestli je tam zastoupen nějaký vědomostní, pohádkový nebo jakýkoliv jiný prvek, nehraje roli,“ zdůrazňuje náměstek.
