„Je sechs hodin,“ oznámil 5. května ze studia Českého rozhlasu Zdeněk Mančal a zahájil tak Pražské povstání. Byla to největší akce českého odboje za druhé světové války. Na začátku májových dnů se do ní zapojilo přes třicet tisíc lidí. Hlasatel se stal hrdinou, kterému ale následně zlomili vaz komunisté. Zapomenutý osud statečného muže připomněli Reportéři ČT.
Jak se zbavit hrdiny Pražského povstání, lekce první
Reportéři ČT: Komunisti potrestali hrdinu Pražského povstání (zdroj: ČT24)
Když Mančal zahlásil proslulou větu, vyvedl z míry svojí kolegyni – německou hlasatelku, která si šla okamžitě stěžovat. Do hlasatelny ji už ale reportér nepustil a vysílal pouze v češtině. Den předtím se ve městě začerňovaly německé nápisy, lidé v tramvajích odmítali přijímat německé peníze, a tak vše byla jen otázkou času, míní historik Jindřich Marek.
Mančal posléze zjistil, že k rozhlasu přicházejí posily SS, a tak s kolegou Stanislavem Kozákem zakryl okénko, aby nebylo vidět, že se v místnosti svítí a tím pádem i vysílá. Největší boje o budovu rozhlasu začaly 5. května po poledni, kdy se skupina českých policistů, kteří měli rozhlas obsadit, střetla s vojáky SS. V tu chvíli začali Mančal s Kozákem volat o pomoc.
Němci vysílání asi na hodinu přerušili 6. května v podvečer, když bomba poničila vysílací techniku. Zdeněk Mančal se s kolegy přesunul do záložních studií ve Strašnicích a v Husově sboru na Vinohradech, které rozhlasoví odbojáři připravili už v dubnu.
Z hrdiny vlastizrádcem
Po povstání šla Mančalova popularita nahoru. Jezdil na besedy a přednášky, kde vyprávěl, jak se události odehrály. Květnoví hrdinové však začali vadit komunistům. Měli totiž připravený svůj vlastní scénář osvobození Prahy a ten jim tito lidé z nekomunistického odboje překazili.
Rozhlasové zařízení v krytu Husova sboru na Vinohradech v době bojů o Prahu - hlasatelé Miloslav Disman, Zdeněk Mančal, Fr. Werner, insp. Jar. Šimandl.
Po únoru 1948 měli volné ruce k tomu, aby se mohli aktérům Pražského povstání pomstít. Mančal dostal výpověď z rozhlasu. Pak pracoval jako kolorovač fotografií nebo správce statku v Nebřenicích. Tam si pro něho v květnu 1949 přijela Státní bezpečnost a obvinila ho z protistátní činnosti a začlenila do procesu s ilegální skupinou důstojníků. Byl obviněn z velezrady a odsouzen k několika letům v Plzni na Borech. K tomu byl poslán do uranových dolů na Jáchymovsku.
To se na zdraví věčného optimisty silně podepsalo. Komunisté nepovolili v roce 1968 jeho rehabilitaci a v 70. letech mu odmítli udělit status protifašistického bojovníka. Mančal zemřel 5. srpna 1975 na srdeční selhání. Bylo mu 61 let.