Po zhruba dvou a půl tisíci letech získala princezna z Býčí skály opět tvář, i když jenom pravděpodobnou. Lebku spolu s pozůstatky dalších čtyřiceti osob nalezl v devatenáctém století průkopník moravské archeologie Jindřich Wankel. Na rekonstrukci tváře pracovali antropologové s Moravským zemským muzeem v Brně.
Princezna z Býčí skály má po více než dvou tisících letech opět tvář
Podle archeologů patří nalezená lebka ženě, která žila mezi pěti sty až šesti sty lety před naším letopočtem v oblasti dnešního Blanenska. Její lebku našel v roce 1872 století archeolog Jindřich Wankel, když prozkoumával Býčí skálu. Nalezl obětiště a pozůstatky čtyřiceti lidí z doby železné.
„Nazýváme ji v uvozovkách princeznou, protože máme určité podezření, že je to lebka, která byla nalezena spolu s honosným zlatým šperkem,“ uvedl vedoucí centra kulturní antropologie zemského muzea Petr Kostrhun. Dala by se proto označit za příslušníka nejvyšší elity tehdejší doby.
„Nemůžeme to říct se stoprocentní jistotou, nicméně Jindřich Wankel takovou poznámku při svém objevu učinil, ale nevíme, zda je to konkrétně ona. Myslíme si to, protože zrovna k tomuto nálezu měl silně emotivní vztah. Je to jediný nález, který mu zůstal doma,“ dodal Kostrhun.
Náročný postup rekonstrukce
Když se dnešní vědci pustili do rekonstrukce tváře dávné ženy označované jako princezna, nejdříve vyrobili kopii její lebky. „Na ni postupně vrstvili hmotu tak, aby vznikly umělé svaly, šlachy a kůže. Podle vědců je to velmi náročná práce, proto se tento typ rekonstrukce moc často nepoužívá,“ přiblížila redaktorka ČT Zuzana Neuvirtová.
Když zemřela, bylo jí podle Kostrhuna třicet až pětatřicet let. Vědci dlouho diskutovali o barvě očí a vlasů princezny. Nejpravděpodobnější variantou jsou hnědé oči a tmavé vlasy. Podle Kostrhuna je to však nejvíce spekulativní část rekonstrukce, proto je podobizna ponechána bez barvy.
GALERIE
Princezna z Býčí skály
Výsledek několikaměsíční práce antropologů bude vystaven v Pavilonu Anthropos Moravského zemského muzea, a to od soboty 14. května. Princeznina busta na sobě bude mít i kopie šperků. Vedení muzea předpokládá, že se stane turistickou atrakcí. Do konce roku pak antropologové mají představit také unikátní zrekonstruovanou kostru neandrtálce.
Názory na to, k jakým účelům sloužila Býčí skála, se různí. Jindřich Wankel zastával teorii, že se nejspíš jedná o rituální pohřeb někdejšího velmože s lidskými obětmi. Současní archeologové si ale spíš kloní variantě, že šlo o místo pro duchovní obřady. Wankelův nález je svým bohatstvím a množstvím minimálně ve středoevropském kontextu výjimečný. Kromě princezny je asi nejslavnější bronzová soška býčka.