Evropská unie je největší inovací moderních dějin. To jsou vaše dva roky stará slova. Platí pro vás i dnes?
Platí pořád, protože to je pravda.
Důvěra Čechů vůči EU je nyní na historickém minimu. Věří jí jen třetina lidí. Proč to tak je?
To lze těžko svázat s jedním případem. Fakt je, že třeba důvěra v naše ústavní instituce po 25 letech ústavního vládnutí také někdy bývá docela nízká. Vztah lidí ke komplexním institucím je složitý. Pokud bych měl udělat nějakou jednoduchou analýzu, tak první je to, že lidé stále ještě plně nerozumí tomu, jak Unie funguje. Je stále vykládána víceméně jako větší stát za našimi hranicemi a není pochopen náš vliv uvnitř. Chybí ještě mnoho osvěty.
Druhá část, to je realita, protože Unie v žádném případě není věc boží, ale Unie je lidské, politické dílo. Dílo se všemi nedostatky politické instituce, a tím pádem je kritizovatelná, a je to tak dobře.
Myslím si, že to, co oslabuje důvěru v Unii, je, že v některých okamžicích se lidem zdá neefektivní, to znamená, že pro ně neposkytuje dostatečné bezpečí. Příkladem je migrační krize.
Čí je to chyba, že EU není pochopená tak, jak funguje? Bruselu, lídrů jednotlivých zemí, nebo lídrů Unie?
V různých zemích je to různé. Myslím si, že u nás je problém v politickém vzdělávání, v občanské výchově. Druhá věc je, že nejméně osm let byly u moci pravicové vlády, které měly značně euroskeptický postoj, včetně tehdejšího prezidenta Václava Klause.
Migrační krize je podle dubnového průzkumu hlavním důvodem, proč Evropská unie lidem vadí. Kam se řadíte vy? Jste ve většině, které vadí postup EU v uprchlické krizi, nebo v menšině, která věří, že Evropa postupuje správně a dobře?
Evropská unie je lidský produkt, čili ona nedělá všechno správně. Jsem přesvědčený o tom, že je nutné evropské řešení, že bez společného evropského úsilí se migrační krize nezvládne. Ale nemyslím si, že všechny myšlenky, které se nyní diskutují a které jsou například produktem Evropské komise, jsou správné a například trvalé kvóty považuji od začátku za chybu.
Premiér Sobotka, u kterého děláte šéfporadce, řekl, že kdyby se nepodařilo zabránit přerozdělovacímu mechanismu, že nevylučuje použití všech možných prostředků, aby se tomu zabránilo. Pokud byste měl poradit premiérovi, zda v případě prosazení kvót podat žalobu nebo ne, co byste mu poradil?
Základní přístup je, že když jste poradce, tak radíte tomu člověku a rozhodně neříkáte jakékoliv postoje předběžně v televizi nebo kdekoliv jinde. V okamžiku, kdy by k takové situaci došlo, tak bych byl povinen zhodnotit veškerá hlediska a říct svůj nepřikrášlený poctivý názor premiérovi, který rozhoduje.
Znamená to, že jednou z možností je i žaloba na EU?
Premiér řekl, že nevylučuje žádnou možnost. V tuto chvíli nemá smysl vylučovat jakoukoli možnost. Ale dlužno říct, že povinné kvóty nemají příliš velkou naději, že by prošly evropským mechanismem. Je mnoho států, minimálně V4 ale i další, které mají značné výhrady. Například značně odtažité stanovisko má Francie. Je to jedna idea, která se zkoumá, ale nemá příliš nadějí na úspěch.
A co jednorázové kvóty? Zatím bezpečnostními prověrkami prošlo sedm lidí a z toho tři z Řecka odešli, protože nechtěli být přesídleni do Česka. Není to důkaz toho, že ani jednorázové kvóty nefungují?
To není žádný velký důkaz. Pohyb migrantů je neuvěřitelně složitý. Jedno z takových běžných pravidel je, že polovina vždy odejde z té země, kam poprvé přišla. My jsme přijali rozhodnutí na přijetí 3600 lidí ve dvou letech a to budeme poctivě plnit. Jestli se jich najde dvacet, padesát, nebo ty 3600, to je otevřená věc.
Dá se ještě mluvit o jednotném evropském řešení, když vidíme, jak si státy situaci řeší po svém?
Nelze udělat úplně jednotné a monolitní rozhodnutí, ale celá řada rozhodnutí je jednotná. Posílení Frontexu, společné operace na moři, dohoda s Tureckem. Je celá řada věcí, kde jednota je. Vytvořila se přijímací centra? Vytvořila.
Kdybyste si měl vybrat hodnocení současného stavu Unie, použil byste slovo krize, křižovatka nebo propast, nebo byste ho hodnotil úplně jinak?
Řekl bych, že to je křižovatka, kdy jsme pod tlakem několika vnějších krizí. Překonali jsme velkou hospodářskou krizi. To vše vytváří křižovatku. Tento stav Unie je nestabilní a bude se měnit. Jak? To je otázka. Bude to třeba hodně záviset na tom, jestli Velká Británie vystoupí z EU nebo ne. Vystoupení by zřejmě vedlo k rychlé integraci eurozóny, pravděpodobně by se institucionalizovala dvourychlostní Evropa. Ti, kteří by neměli euro, by byli ve vnější rychlosti, a v okamžiku britského vystoupení by význam Británie mezi zeměmi, které by byly mimo eurozónu, daleko přesáhl váhu Německa.
Červnové referendum o vystoupení Británie z EU bude tedy klíčovým momentem pro Unii?
Nebude klíčovým momentem, ale bude důležitým momentem na této křižovatce. Podle toho, jak dopadne, se přehodí některé výhybky.
Celý rozhovor, v němž Vladimír Špidla mimo jiné hovoří o dluhu ČSSD, si poslechněte v pořadu Interview ČT24:
