V Česku roste počet využití institutu vykázání za domácí násilí, vloni jich bylo podle údajů policie skoro 1400. Případů agrese v rodinném kruhu je ale mnohonásobně víc. V roce 2014 jich bylo zaznamenáno skoro 4700. Na mnohé další se ale nepřijde. Zkvalitnit pomoc obětem a zároveň zbourat mýty o této problematice chce kampaň Mlčení bolí.
„Pokud mě manžel bil, tak to bylo vždycky do hlavy, ne do obličeje, aby si okolí ničeho nevšimlo,“ vzpomíná týraná Marcela na chování svého muže. Roky mlčela, styděla se. „Postupně jak byly děti větší, tak se ještě do toho přidalo to, že jsem strašně chtěla, aby o ničem nevěděly,“ vysvětluje.
„Denně křičí a nadává, ať dělám cokoliv. Když jsem na chodbě skládala papíry do sběru, nejdřív mi sprostě nadával a řval, že se mi nebude vyhýbat, pak balíky rozkopal a začal kopat i do mě,“ stojí v deníku další oběti domácího násilí. Žena, kterou týral manžel, psala své paměti téměř čtyřicet let. Deník podrobně dokumentuje vzrůstající agresi, od slovních nadávek a ponižování až po brutální fyzické útoky.
„Skupinou nejčastějších obětí jsou právě ženy mezi 27. a 40. rokem,“ říká Martina Vojtíšková, předsedkyně Asociace pracovníků intervenčních center ČR. V minulém roce vyhledalo pomoc v intervenčních střediscích téměř 4700 obětí psychického nebo fyzického teroru. Týrání mužů je sice méně časté, ale objevuje se také. Za rok 2014 bylo zaznamenáno téměř 350 případů.
V rámci ochrany může policie násilníka vykázat ze společného bytu. „Na přelomu let 2006 a 2007 policie dostala do rukou možnost vykázat násilnou osobu ze společného obydlí institutem vykázání,“ vysvětluje Vojtíšková. Před tím docházelo k tomu, že agresor zůstával ve svém domově, který opouštěli poškození, obvykle matky s dětmi.
Podle odborníků je zásadní domácí násilí správně rozpoznat. „Ne každý policista rozumí tomu, že oběť domácího násilí si za to nemůže,“ soudí Vladimír Vedra, projektový manažer kampaně Mlčení bolí. A právě to má tento projekt změnit. Chce na problém lépe připravit specialisty u policie, v justici i na úřadech. „Máme dva cíle. Informovat o skvělé práci intervenčních center a naučit se společně mluvit o domácím násilí,“ píše se na oficiálních facebookových stránkách kampaně.
„Ať přijde oběť žádat o pomoc kamkoliv, musí sdělit nejniternější věci ze své rodiny. Naším cílem je, aby na místě pomoci našla odborníka, který pro ni bude oporou,“ říká Vojtíšková. Součástí projektu je také rozsáhlý sociologický výzkum, který problematiku lépe zmapuje, nebo výukové aplikace a publikace pro budoucí specialisty.
