Praha – Bývalá prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová, která se v 50. letech minulého století podílela na politických procesech, zemřela. Upozornil na to web tn.cz, který také zveřejnil snímek smutečního oznámení. Polednová byla více než před šesti lety odsouzena za podíl na justiční vraždě Milady Horákové, soud ji poslal za mříže na šest let. Později jí vrchní soud snížil trest na tři roky a nakonec dostala prezidentskou milost.
Zemřela Ludmila Brožová-Polednová, prokurátorka z procesu s Horákovou
Ludmila Brožová-Polednová zemřela 15. ledna, informace o jejím úmrtí vyšla najevo po pohřbu. O něm podle tn.cz věděla jen rodina, takže se nemohl stát záminkou pro setkání radikálních komunistů.
Třiadevadesátiletá Ludmila Brožová-Polednová by podle původního verdiktu byla na jaře vyšla z vězení. Nakonec v něm pobyla rok a půl, poslední léta strávila na svobodě. Původní šestiletý trest nejprve zkrátil vrchní soud na polovinu, nakonec dostala před Vánoci 2010 milost od prezidenta Václava Klause, který ji zdůvodnil vysokým věkem odsouzené a tím, že si část trestu odpykala.
Polednová stanula před soudem kvůli své roli v procesu s Miladou Horákovou v 50. letech. Trest dostala za podíl na justiční vraždě. „Muselo jí být zřejmé, že šlo o politický proces a že o vině i trestu obžalovaných předem rozhodl politický orgán komunistické strany spolu se státní bezpečností. Dopustila se vraždy jako přímý účastník,“ uvedl soudce Martin Zelenka v odůvodnění rozsudku.
Vinna. A co ostatní?
Ludmila Brožová-Polednová absolvovala Právnickou školu pracujících. Podle serveru Totalita.cz využívala tuto instituci KSČ po svém uchopení moci k tomu, aby „z loajálních a prověřených neprávníků vytvářela nové kádry, jež dosazovala do nejdůležitějších pozic v justici a prokuratuře. Důležitější skutečností než právní vzdělání a dodržování zákonů se stala uvědomělost a poslušnost mocenským orgánům totalitního státu“. Jako čerstvá absolventka se potom tehdy devětadvacetiletá Polednová dostala v létě 1950 jako dělnická prokurátorka k tzv. procesu „s vedením záškodnického spiknutí proti republice“, jehož hlavní postavou učinili komunističtí vyšetřovatelé bývalou poslankyni národně socialistické strany Miladu Horákovou, novináře Záviše Kalandru, protikomunistického odbojáře Jana Buchala a podnikatele a právníka Oldřicha Pecla. Brožová se aktivně podílela nejenom na samotném procesu, ale byla přítomna i popravě odsouzených, ze které jí podle vlastních slov „bylo zle“.
Polednová, která působila po boku Josefa Urválka a dalších tří prokurátorů, svoji vinu vždy odmítala. „Moje vina je v tom, že jsem bezmezně věřila všem právníkům, kteří u toho seděli. Co jsem mohla vědět o nějaké manipulaci. Nevím, jak bych mohla odmítnout,“ řekla u soudu v roce 2008. V jednom z rozhovorů uvedla, že odmítá nevinu lidí z procesu s Horákovou. „Uznávám jediné – že to byly moc přísné tresty,“ prohlásila Ludmila Brožová-Polednová. Později se pozastavila i nad tím, že byla jediná odsouzena za justiční vraždu Milady Horákové, popř. dalších obětí téhož procesu. Potrestán nebyl žádný další prokurátor ani soudce.
Josef Urválek po své právnické kariéře z 50. let, která ho vynesla až do čela Nejvyššího soudu, musel v 60. letech odejít do ústraní, působil v kriminalistickém výzkumném ústavu při generální prokuratuře a zemřel koncem 70. let. Předseda senátu Karel Trudák, který ovšem proslul i částečnou schopností odporovat prokurátorům, zemřel již v roce 1960. Podobný osud měli i další členové senátu a prokurátoři. Ludmila Brožová-Polednová, která se později podílela také na vyšetřování číhošťského zázraku (čtěte zde) či na procesu s údajným šiřitelem mandelinky bramborové, tak zůstala jedinou žijící členkou této skupiny, kterou mohl ve 21. století Ústav dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu trestně stíhat.