Historik Martin Bursík, který byl hostem Studia ČT24, velmi pozitivně vnímá skutečnost, že se do médií dostávají nejenom aktivity komunistické Státní bezpečnosti, ale i problematika vězeňství v 70. a 80. letech, což podle něj ukazuje, že vězeňství jako celek fungovalo jako součást represivního aparátu, především vůči politickým vězňům.
Komunistický režim od počátku nikdy neuznal pojem politický vězeň. Pro komunisty byl politický vězeň větší kriminálník než jakýkoliv jiný trestanec. Tento přístup se nezměnil ani v 70. a 80. letech.
Na začátku 70. let vznikly politické izolace, kde byli izolováni lidé pro své přesvědčení. Nicméně režim podle Bursíka bojoval se skutečností, že političtí vězni v izolovaných skupinách často dokázali lépe posílat dokumenty z věznice a také se ve světě o nich více mluvilo. Proto se často ti, kteří nebyli v zahraničí tolik známí, dostávali do vězeňských zařízení typu Minkovice mezi ostatní kriminální vězně. Avšak komunistická moc se podle Bursíka v takových případě zase obávala ovlivňování kriminálních živlů v souvislosti s Chartou 77.
