Přispívání na charitu už není jen výsadou bohatých

Praha - Přestože Češi nepatří k nejbohatším národům světa a navenek často nepůsobí příliš vstřícně, pokud jde o pomoc v nouzi, dokáží být velkorysí. Vždy se najde dostatek dobrovolníků, kteří jsou ochotni pomoci. Příkladem jsou například povodně, ale i vlna tsunami nebo vichřice v Tatrách. Přibývá také lidí, kteří se rozhodli pro adopci na dálku a dětem z nejchudších zemí platí školné či zdravotní pomůcky. Zaměření veřejně prospěšné angažovanosti se mění i s růstem životní úrovně v zemi.

„Češi jsou mnohem otevřenější, než byli před deseti lety. Daří se bourat i obavy z toho, co se s penězi stane,“ myslí si ředitelka Fóra dárců Pavlína Kalousová. Stejně tak, jako se mění životní trendy, lidé začínají žít více ekologicky a v souladu s přírodou, přestane podle ní být i charita postupně oddělena od soukromého života. Klíčovou roli zde hrají i média, a to především u velkých celonárodních sbírek. „Dárce musíte oslovit, musíte mu dodat důvěryhodnou informaci, na základě které se pak rozhodne přispět,“ dodala.   
 
Proto, aby dobrovolníci pomáhali a přispívali, jsou důležité i technické podmínky. „Od rozhodnutí pomoci až po výslednou realizaci je ještě dlouhá cesta,“ poznamenala vedoucí projektu Pomozte dětem Blanka Šrámková. Na charitu významně přispělo i Fórum dárců, když vynalezlo DMS zprávy. Podle českého modelu už fungují i na Slovensku a v Bulharsku.
 
České firmy patří dokonce k nejštědřejším sponzorům dobročinnosti v Evropě. Podpora veřejně prospěšných projektů by podle většiny Čechů měla být běžnou politikou každé firmy. Charita je pro mnohé ale stále jedním z prostředků, jak se pouze zviditelnit.

Ve Velké Británii se děti učí pomáhat už od dětství. Každá škola zapojuje své žáky do veřejně prospěšných projektů. Za vyspělým světem Česká republika sice ještě zaostává, ale lidí, ochotných jakýmkoliv způsobem pomoci, stále přibývá a podle Kalousové i přibývat bude.