Když policisté pracovali s papírovými spisy, zamkli je do trezoru a nikdo k nim nemohl. Elektronika přinesla ale problémy - tvrdí počítačový expert Jiří Nápravník, který občas pracuje pro policii. Odvolává se na zkušenost z letošního jara, kdy policistům pomáhal objasňovat případ nelegálního kopírování na strahovských kolejích. Druhý den mu volala novinářka, která měla konkrétní informace ze spisu. „Vyšetřovatel o tom s nikým nemluvil a jedinou cestou, kterou jsme identifikovali, že informace mohly uniknout, tak je právě ten daný systém,“ myslí si Nápravník.
Elektronická evidence trestního řízení funguje od minulého roku v rámci projektu tzv. elektronického spisu, který je součástí policejní reformy. Podle Nápravníka ale má systém zásadní chybu, umožňuje přístup do spisů i neadekvátnímu množství nadřízených policistů.
Policie se brání - každý spis je podle ní chráněn přístupovým heslem, které sice může získat kdokoli z nadřízených, vše je ale přísně evidováno. „Každé to přístupové heslo je evidováno včetně času, doby a osoby, která do tohoto řízení vstoupila,“ popisuje policejní komisař Petr Gruber.
Kvůli únikům informací kritizuje policii i zpráva Nejvyššího státního zastupitelství za loňský rok. Zpráva konstatuje, že se zvyšuje počet úniků informací z trestního řízení, ojediněle i se zištným motivem. K úniku dojde těsně po trestném činu, nebo ještě před zahájením trestního řízení. Zpráva nekonkrétně zmiňuje třeba kauzu jedné „známé politické osobnosti“, kde byl zveřejněn celý záznam o zahájení úkonů v trestním řízení. Jde zřejmě o případ vicepremiéra Martina Bursíka, který čelil podezření kvůli údajným daňovým únikům. Žalobkyně pak vyšetřování zastavila.
Bezpečnostní experti si myslí, že by policejní systém mohl být důkladnější. „Počet lidí, kteří do spisu mohou, by se měl minimalizovat, aby, pokud dojde k úniku informací, se dal vymezit minimální počet osob, které se se spisem seznámily,“ myslí si bývalý ředitel vojenské zpravodajské služby Andor Śándor.
Už tradičně přísné zabezpečení mají tajné služby. Například vojenští zpravodajci využívají několik oddělených sítí a přímý přístup ke svazkům mají jen lidé, kteří s nimi bezprostřední pracují.