„Českou pověst nepokazil nějaký pád vlády, ale ta byla pokažena daleko před tím. Největší problém důvěry v české předsednictví je ten, že jsme zůstali s Irskem jako poslední, kdo z 27 neratifikovali Lisabonskou smlouvu,“ zdůraznil Zaorálek. Dodal, že v Irsku již je vidět alespoň nějaký posun v podobě druhého referenda, jehož termín má být znám do konce června. Navíc je už nyní pro Lisabonskou smlouvu nadpoloviční většina Irů.
Česká republika oproti tomu podle Zaorálka ani nedokázala říct důvody, proč s ratifikací Lisabonské smlouvy otálí. „Pan Topolánek slíbil, že Lisabonskou smlouvu bude ratifikovat a to slovo nedodržel. Státník, který nedrží slovo, které dal paní Merkelové, které dal panu Sarkozymu, to bylo poškození důvěry v Českou republiku,“ tvrdí nekompromisně Zaorálek.
Vondra: Vláda dělá, co může, nesnaží se opozice
Vondra se Zaorálkovou rétorikou zásadně nesouhlasí. Vláda a občanská demokracie prý dělá to nejlepší, co může. Podrobila sice Lisabonskou smlouvu kritice a stanovila jí určité mantinely, teď ale dělá všechno proto, aby Česko smlouvu ratifikovalo. „Poslanecká sněmovna již s Lisabonskou smlouvou vyjádřila souhlas, teď je to na Senátu,“ připomněl Vondra s tím, že Senát by ji měl projednat začátkem května. „Já věřím, že projde,“ prohlásil.
Podle Vondrova názoru daleko více než průtahy s ratifikací Lisabonské smlouvy škodí České republice sociální demokracie. „Já myslím, že tohle je typická ukázka. Plná huba krásných evropských řečí, ale když pak jde o to projevit elementární zodpovědnost za osudy země, za její obraz v zahraničí, tak sociální demokracie totálně selhala,“ poznamenal v reakci na Zaorálkova obvinění.
Telička: Vinu nese vláda i opozice
K dění na české politické scéně se kriticky vyjádřil také bývalý eurokomisař Pavel Telička. „Ten dopad je velmi nešťastný. Komisaři z některých nových členských států jako by říkali, vy jste to pokazili i nám. Vy jste v zásadě hodili vás přes palubu a nás rovněž,“ řekl o pádu vlády během předsednictví.
Nic podle něj ale není černobílé - vina je na obou stranách. Za špatný obraz Česka v zahraničí může podle něj jak nezodpovědné jednání ze strany opozice, tak příliš marketingové vedení předsednictví dosavadní vládou občanských demokratů, lidovců a zelených.
Lisabonská smlouva zásadním způsobem mění dosavadní principy fungování Evropské unie vyplývající ze zakládací smlouvy. Zavádí právní subjektivitu Evropské unie, zřizuje funkci předsedy Evropské rady a vysokého představitele unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Upravuje také rozdělení pravomocí mezi unií a členskými státy a posiluje roli Evropského parlamentu. Podle původního záměru měla smlouva vstoupit v platnost 1. ledna 2009, protože ale stále chybí ratifikace dvou zemí, platnost se odkládá až do doby, kdy tyto dva státy, tj. Česká republika a Irsko, vysloví se smlouvou svůj souhlas.
