Praha / Dolní Věstonice - Týmu věhlasného archeologa a speleologa Karla Absolona se 13. července 1925 podařil unikátní objev. Ve zbytcích pradávného ohniště na sídlišti lovců mamutů mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi na jižní Moravě tehdy nalezli rozlomenou figurku znázorňující ženu kyprých tvarů. Na rozdíl od podobných plastik ze stejného období, tedy mladého paleolitu, které jsou většinou z kamene nebo kostí, je soška nazvaná Věstonická venuše z pálené hlíny.
Hodnota Věstonické venuše je nevyčíslitelná
Nejznámější český archeologický objev je k vidění jen výjimečně
Černošedá paleolitická kráska, která je zhruba 25 000 let stará a 11,5 centimetru vysoká, je dnes uložena v trezoru Moravského zemského muzea v Brně, který opouští jen zcela výjimečně. Zapůjčena byla například na výstavu Lovci mamutů, která se konala od listopadu 2006 do září následujícího roku v pražském Národním muzeu. Počet jejích zápůjček ve 20. století by se pak dal spočítat na prstech jedné ruky. Hodnota Věstonické venuše je uváděna jako nevyčíslitelná, američtí starožitníci ji pak před šesti lety ocenili na 40 milionů dolarů.
Jako venuše jsou označovány paleolitické sošky znázorňující nahé ženy se zvýrazněnými pohlavními znaky. Části těla jako poprsí, boky, hýždě či pohlaví jsou názorně zvětšeny na úkor hlavy či údů, aby vynikla symbolika plodnosti. Jedná se víceméně o evropský jev, ovšem několik sošek bylo nalezeno až u Bajkalu. Souhrnné pojmenování „venuše“ bylo zvoleno jako kontrast k antické soše Venuše medicejské, která byla považována za názorný symbol krásy. Krom Věstonické venuše patří mezi nejznámější Venuše Willendorfská (Rakousko), Moravanská (Slovensko) či nejstarší známá, Venuše z Hohle Fels (Německo), stará 35 000 let. U nás byly nalezeny venuše ještě v Předmostí, Pavlově či u Landeku.
Venuše jsou průvodním znakem mladého paleolitu, kdy v kmenových společenstvích kromaňonců vládl matriarchát, respektive matrilinearita.