Otto Winecki, původním jménem Windholz, říká, že je „posledním mohykánem“. Do Niska musel odjet v 16 letech se svým otcem i starším bratrem. Zbytek rodiny zůstal v rodné Ustroni a o jejím osudu dnes Winecki se slzami v očích pomlčel. Po útěku z tábora se Winečtí dostali do Lvova obsazeného Rudou armádou, kde odmítli sovětské občanství. Jako nežádoucí občané tak byli v roce 1940 deportováni do gulagu na Sibiř, z něhož se dostali jen oba bratři, kteří o tři roky později vstoupili do zahraniční armády.
Komunistický režim vstoupil do života Wineckého i jeho nové rodiny znovu v roce 1968, kdy se polské úřady na popud Moskvy zbavovaly židovských válečných veteránů a donutily ho vzdát se polského občanství. S rodinou tak odjel do Austrálie, kde žije doposud: „V Polsku jsem vystudoval ekonomiku, v Austrálii jsem ale musel začít u lopaty.“ Do Ustroně se mohl znovu podívat až v roce 1988, od té doby navštěvuje rodné Těšínsko každé dva roky.
Jen týden po zahájení druhé světové války začali nacisté posílat do Niska nad Sanem první tisíce Židů, kteří byli deportováni právě z Ostravy, Katowic a Vídně. Mezi 5 000 lidmi bylo přes 1 500 česko-slovenských Židů. Po válce se jich do vlasti vrátila zhruba stovka. Podle historika Mečislava Boráka žilo v roce 1994 ještě asi 150 přímých účastníků transportů: „Loni jsem ale našel už jen pana Wineckého. Židovská obec v Izraeli, Polsku i Rakousku mi potvrdila, že nikdo další v těchto zemích už nežije. Snad jedině v Kanadě by mohl ještě někdo zůstat, ale nevím o něm.“
Prvních šest transportů do Niska bylo pokusem, při kterém nacisté mimo jiné zjišťovali, jak má být dlouhý transportní vlak, ale také jak získat materiál na stavbu táborů. Ostrava, z níž vyjel úplně první transport v rámci Evropy, byla pro Hitlera zajímavá, protože v ní žila bohatá židovská obec a mnoho technicky vzdělaných lidí. „Židé museli platit nejen materiál pro stavbu tábora, ale také mzdy SS jednotek, které je hlídaly. Židovští inženýři z Vítkovic byli donuceni udělat během týdne projekt tábora, který byl například obehnán ostnatým drátem z bohumínských drátoven,“ dodal historik.
