Praha - V souvislosti s výročím událostí roku 1968 Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) ve spolupráci s Polským institutem připomíná hrdinský čin polského účetního Ryszarda Siwiece, který se v září roku 1968 na protest proti okupaci Československa veřejně upálil. V rámci akce proběhla projekce dokumentu o Siwiecovi za účasti jeho režiséra, historická přednáška o souvislostech Siwiecovy oběti a v ulici pojmenované právě po něm byl dnes slavnostně odhalen obelisku k uctění Siwiecovy památky.
Siwiec – polský „Palach“ má pamětní obelisk ve své ulici
Muž, který svou obětí o čtvrt roku předstihl oběť Jana Palacha, by neměl být zapomenut. Čin Ryszarda Siwiece je úctyhodný tím, že představuje oběť polského občana ve prospěch sousedního státu. Ukazuje, že tehdejší Československo nezůstalo osamoceno, symbolizuje solidaritu obou zemí a univerzálnost hodnot, jejichž jménem Siwiec konal.
Režisér Maciej Drygas ve Studiu ČT24:
- Jezdil jsem po celém Polsku, mluvil s lidmi a ti, kteří v tu chvíli seděli na tribuně, prostě viděli, že něco, nebo nějaký člověk hoří, ale nebyli vůbec schopni interpretovat, co se děje. Dokonce vznikla fáma, že šlo o člověka popíjejícího alkohol, kterého spiritus náhodou zapálil.
- V té době existovalo povědomí, že socialismus ještě může mít lidskou podobu a dá se ještě změnit. Vkročení vojsk do Československa byl hanebný čin, který se ale nesetkával s negativní odezvou ve společnosti. Myslím, že tohle byla ta poslední kapka, kterou přetekl jeho pohár hořkosti.
GALERIE
videogallery_51714
Svým dlouho zvažovaným činem chtěl dát tento devětapadesátiletý vystudovaný filozof z východopolského Přemyšlu, který v té době pracoval jako účetní, najevo svůj osobní postoj k aktuálním událostem. Ještě před svým zapálením rozhodil kolem sebe letáky s textem odsuzujícím nespravedlivou agresi vůči Československu. Jedna z posledních vět pak zněla: „Proto, aby nezahynula pravda, lidskost a svoboda.“
Zbygniew Romaszewski při odhalování pomníku:
"Dezinformační kampaň, kterou zahájila polská tajná bezpečnost, vedla k tomu, že ani veřejně činí lidé nevěděli, co se stalo. Obecně se mělo za to, že šlo o nějakého blázna, který nemohl získat byt… Šlo ale o vyjádření potřeby svobody, pravdy a snahy o probuzení solidarity.
Polský velvyslanec v ČR Jan Pastwa:
„Na vpádu vojsk Varšavské smlouvy se podílela také polská lidová armáda. Proti ní se postavil jeden člověk – Ryszard Siwiec.“
Čtvrtek 19. srpna v 18 hodin, Polský institut - projekce dokumentárního filmu Macieje Drygase Slyšte můj křik (1991). Režisér Drygas, který byl na projekci osobně přítomen, má značný podíl na tom, že sebeupálení Ryszarda Siwiece nezůstalo zapomenuto. V 90. letech objevil řadu svědků této události a vyzpovídal je na kameru. Také prošel dokumenty tajné policie a v archivu Polské filmové kroniky nalezl krátký filmový záběr hořícího Ryszarda Siwiece na varšavském Stadionu Desetiletí. Film uvedla přednáška historika Ústavu pro studium totalitních režimů Petra Blažka, který je autorem knihy Živá pochodeň na Stadionu Desetiletí (2008).
Pátek 20. srpna ve 12 hodin u Ústavu pro studium totalitních režimů proběhloslavnostní odhalení obelisku věnovaného památce Ryszarda Siwiece – právě v ulici, která je po Siwiecovi pojmenována. Autorem obelisku je známý polský výtvarník Marek Moderau, který mj. v nedávné době zvítězil v soutěži o pomník obětem smolenské katastrofy z dubna tohoto roku.
GALERIE
Polský účetní Ryszard Siwiec, který se v září roku 1968 na protest proti okupaci Československa veřejně upálil.