Opravit vodní čerpadlo, závadu traktoru nebo seřídit ventily čtyřválcového motoru – tak vypadá běžná součást praktické závěrečné zkoušky v odborných učilištích. Mnoho změn nedozná ani s jednotnou formou pro všechny. Praktická část závěrečné zkoušky je rozdělená do dvou až tří dnů. Během té doby musí žáci splnit šest předepsaných úkolů.
Sjednocená zkouška má navrátit důvěru v řemeslníky. Pořekadlo zlaté české ručičky už podle zasvěcených totiž dávno ztratilo svůj význam. Učni často nemají o řemeslo zájem a stížnosti zaměstnavatelů se tím hromadí. „Školy je víceméně berou hlavně proto, že na ně dostanou peníze. Ti lidé si jdou jenom pro výuční list,“ říká majitel truhlářství Jiří Vaněček.
Reportáž Barbory Jelínkové
Na jednotném systému tak ve vlastním zájmu spolupracují i firmy. Výuční list s razítkem nové závěrečné zkoušky pro ně má být zárukou kvality. „Aby elektrikář, řekněme z Aše, měl stejnou úroveň jako elektrikář z Karviné, čili aby fungovala určitá forma standardizace,“ dodává ředitel Národního ústavu odborného vzdělávání Miroslav Procházka. Ministerstvo školství chce povinné zkoušky zavést do dvou let.