Jochová: Lidé v trvalém vztahu nepotřebují všechno vědět

Praha – Situace kolem vyškrtnutí sexuální výchovy ze školních osnov rozděluje současnou českou společnost. Odborníci bojují za otevřenou sexuální výchovu, která se v Česku začala rozvíjet ihned po roce 1989. Na druhé straně kolbiště stojí několik desítek konzervativně laděných rodičů, kteří se sdružují pod tzv. Výborem pro obranu rodičovských práv (VORP), kteří odmítají povinnou sexuální výchovu, stejně jako hovory o masturbaci, nasazování kondomu, pohlavních chorobách a sexuálním zneužívání. Podle místopředsedkyně VORPu Jany Jochové Trlicové, která byla hostem pondělního Hyde Parku, se VORP nesnaží, aby tyto informace zmizely ze škol, ale aby informace dodával člověk, kterému by rodiče i děti mohli důvěřovat.

Už loni rozpoutala velkou nevoli mezi rodiči příručka pro učitele základních škol s názvem Sexuální výchova – vybraná témata. Ministerstvo školství ji ještě pod vedením Miroslavy Kopicové vydalo na jaře loňského roku, ale po protestech rodičů ji zase stáhlo. Jádrem sporu je nyní to, kdo má informovat děti o těchto tématech. Podle Jochové by tyto informace dětem měli předávat hlavně rodiče. Pokud jsou dítka malá, tak jedině rodiče, ale i v případě větších dětí by to rodiče měli být schopni zvládnout. „Pokud ne, tak by rodiče měli mít volbu, komu svěřit poskytování těchto informací,“ říká Jochová.

Avšak poskytování těchto informací ze strany rodičů nemusí být vždy správné. Ne všichni rodiče totiž vědí, jak přesně je to například s virem HIV, který je bezesporu celospolečenským problémem. Podle Jochové to však není tak závažné. „Pokud většina populace žije normálním, spořádaným životem, tak hrozba pro ně není alarmující. HIV se přenáší převážně mezi rizikovou skupinou obyvatelstva, a tam problém samozřejmě je,“ dodává.

Jana Jochová Trlicová

„Rodičům může například vadit, že o HIV bude přednášet někdo ze sexuálních menšin.“

„Pokud lidé mají trvalý a věrný partnerský vztah, tak nepotřebují nutně znát všechny informace.“

Pokud by sexuální výchova měla být součástí výuky, pak by se podle VORPu měla vyučovat formou projektových dnů. Rodiče tak budou dopředu informováni, jak bude sexuální výchova probíhat, kdo ji bude přednášet a jakou metodou. V případě, že pak rodič s něčím nesouhlasí, má mít právo dítě vyvázat z výuky a poučit doma.

Příručka Sexuální výchova – vybrané kapitoly není kvalitní

Jochové vadí i samotná příručka sexuální výchovy, která nebyla vůbec systematicky zpracovaná a kde chyběla i čísla stránek. „Byla to horkou jehlou sepsaná příručka a pochybuji o její odborné kvalitě,“ prohlásila. Spoluautorka příručky Lucie Jarkovská její názor respektuje, ale podotýká, že nemůže chtít, aby sexualní výchova odpovídala dogmatům katolické církve. Navíc se prý nejedná o žádnou povinnou příručku pro školy. Podle školského zákona totiž nemůže jakákoliv kniha nebo brožura být povinně závazná.

Lucie Jarkovská, spoluautorka příručky Sexuální výchova - vybraná témata

"Představa paní Jochové o tom, že většina českých rodin žije tzv. dobrým způsobem života, jako rodina Jochova, je zcela scestná představa. Stavět jejich názory a zkušenost z jejich rodiny jako univerzální je nemístné.

Podle Jarkovské stojí za povšimnutí fakt, že VORP navrhuje vyškrtnout z rámcového vzdělávacího programu i prevenci rasistických, xenofobních a extremistických postojů nebo rovné postavení mužů a žen. Vypovídá to podle ní o ultrakonzervativním názorovém komplexu celého výboru. 

Kauza kolem sexuální výchovy je politická

Podle sexuologa Petra Weisse je rozhodnutí ministerstva zakomponovat sexuální výchovu do předmětu etická výchova, který by byl nepovinný, politické. Přínosy sexuální osvěty však prý potvrzují odborné výzkumy, které prováděla i Světová zdravotnická organizace (WHO). Tyto průzkumy sice nerozlišovaly, jestli učit děti o sexu doma nebo ve škole, jasně ale dokázaly, že pokud jsou děti v otázce sexu vzdělávány odmala, zahajují pak sexuální život později, častěji užívají antikoncepci nebo ochranu a také méně střídají partnery. 

Z průzkumů, které se prováděly v Česku, zase vyplývá, že jen deset procent respondentů získalo první relevantní informace o sexu ve škole, v rodině to bylo dalších deset procent, ale jasně největší podíl získal tyto informace od vrstevníků a spolužáků, což bývají nejméně spolehlivé zdroje, upozorňuje Weiss.

Hyde Park ČT24 (zdroj: ČT24)