Praha – Vládní dohoda o církevních restitucích ze září tohoto roku se dostává do ohrožení. Kontroverzi totiž vyvolává doba, k níž se mají restituce vztahovat. Příslušná novela, chystaná ministerstvem kultury, mluví o Benešových dekretech, zasahuje tedy ještě do doby před komunistickým pučem v únoru 1948. Vládní plán počítá s tím, že církve se začnou vyplácet v roce 2013, současná přetahovaná a neshody ale můžou přípravu a přijetí zákona výrazně zkomplikovat a odsunout.
„Já za sebe mohu říct, že bych nepodporoval restituce dál než za rok 1948,“ řekl pro ČT ministr zemědělství Petr Bendl. Ministerstvo kultury dostalo za úkol převést dohodu do paragrafového znění se zadáním, že restituce se počítají od 25. února 1948. V připravované předloze se ale už v dalším textu píše i o majetcích, které se zabavovaly podle Benešových dekretů z roku 1945. A tím by právě resort ministra Jiřího Bessera (TOP 09) časovou hranici prolomil. „Tady se pořád říká, že toto vyrovnání a napravení některých majetkových křivd mezi českým státem a církvemi se týká napravení chyb komunistického režimu. Ono to v podstatě není úplně přesně řečeno,“ komentuje návrh zákona Besser.
Šanci na úspěch by tak měl třeba i Řád německých rytířů, kterým nejdříve zkonfiskovali majetek němečtí okupanti, a do vlastnictví státu spadl za prezidenta Edvarda Beneše. V krajních případech by se odškodnění mohlo podle právníků týkat i kolaborantů s nacisty. „Mohly by nastat spory o to, jestli tento zákon na takové případy aplikovat. Asi existuje obava, aby takto široce pojatá úprava nebyla zneužita,“ komentuje návrh ředitel Ústavu právních dějin Univerzity Karlovy Jan Kuklík.
Ministerstvo zemědělství už v září napsalo kolegům z kultury, ať nejasný paragraf vypustí, protože vládní dohodu s církvemi rozbíjí. Podle Bendla proto, že by mohl otevírat vrátka k nežádoucím debatám o Benešových dekretech. Evidence majetku, který byl církvím zabrán a který vlastnily, byla podle pražské arcidiecéze sestavena důsledně jen za období po 25. únoru 1948. Jednoznačné znění zákona, včetně přesně vyjmenovaných restituentů, je klíčové i podle právního experta Jana Kuklíka: „Tady by bylo nutné provést nějaké zpřesnění, nebo říci, jaké ty případy máme na mysli.“
Výhrady k připravovanému zákonu má také pozemkový fond. Ten od 90. let odškodňoval majetkem takzvané obyčejné restituenty. A právě stejný úřad by měl vyplácet náhrady za pozemky i církvím. A upozorňuje na rozdíly - u běžných restitucí vyplácel lidem průměrně 5 korun za metr čtverečný pozemku při stanovené maximální výši 250 korun za metr čtvereční. Církve mají dostat v průměru 44 korun za metr čtverečný, limit tu ale stanoven není. A navíc se mají výplaty řídit aktuální tržní cenou. Třeba za stavební pozemek v Praze, za který by dostal jedinec maximálně 250 korun, mohou církve získat i několik tisíc.
„Mezi oceněnými je opravdu výrazný rozdíl,“ tvrdí náměstek ředitele Pozemkového fondu ČR Petr Šťovíček. Ministru Besserovi ale nejde do hlavy, že připomínky přicházejí právě z této instituce: „Je tady pouze s podivem, že pozemkový fond, který chystal podklady pro vládní komisi, po schválení parametrů ve vládní komisi zasílá připomínky.“
