Praha – „K tomuto kroku jsem se rozhodl po zralé úvaze,“ těmito slovy začínal poslední projev posledního československého federálního prezidenta Václava Havla. V souladu se svým svědomím už nadále nedokázal plnit slib věrnosti a z Pražského hradu 20. července 1992 odešel. Havel tak reagoval na změny, k nimž směřoval federativní stát po volbách v červnu 1992. Zdůraznil tehdy, že se nechce stát brzdou historického vývoje ani dosluhujícím úředníkem.
Rozpad ČSFR: Havel nechtěl být překážkou změn, proto abdikoval
Z projevu Václava Havla
„Tak, jako se nechci stát brzdou historického vývoje, nechci být ovšem ani pouhým dosluhujícím úředníkem, který bude ještě několik týdnů čekat na okamžik, kdy definitivně opustí svůj úřad, a který bude po tu dobu jen pasivně pozorovat další dění a jen formálně plnit své formální povinnosti.“
Prezident tehdy navíc připomněl, že poslední volba federálního prezidenta ukázala, že on ztratil důvěru větší části slovenské politické reprezentace. „Tuto ztrátu nechápu jen jako výraz nechuti ke mně jako konkrétní osobě, ale i jako projev nesouhlasu s hodnotami, které zastávám. Neumím si představit, jak bych mohl za těchto okolností a v nelehké době, která nás čeká, dobře zastávat svůj úřad. Nemohu nést odpovědnost za vývoj, na který přestávám mít vliv,“ konstatoval.
Z projevu Václava Havla
„Pokusem o důsledné plnění tohoto slibu bych se mohl stát dokonce překážkou rozsáhlých změn naší státnosti, k nimž naše země po posledních parlamentních volbách směřuje, a emancipačních snah Slovenské republiky, jejichž politickým výrazem je i Deklarace o svrchovanosti.“
Slovenská Národní rada 17. července 1992 schválila Deklaraci o svrchovanosti. Ještě ten den přesto, že slovenští vládní politici tvrdili, že se deklarací nevyslovili jednoznačně pro samostatnost, prezident Havel oznámil, že odstoupí z funkce. Následující den předseda České národní rady Milan Uhde při jednání s Gašparovičem řekl, že je třeba připravit rozdělení federace a vznik dvou samostatných států - 20. července pak Havel odstoupil a prezidentské pravomoci převzala federální vláda a její premiér Jan Stráský. Šéf ODS Václav Klaus, i když vyhrál volby, v předtuše rozpadu federace obsadil rovnou křeslo předsedy vlády České republiky.
V listopadu Federální shromáždění těsnou většinou přijalo ústavní zákon o zániku federace, už předtím parlament schválil způsob rozdělení majetku. Začátkem roku 1993 tak vznikly dva nové státy, Slovenská republika a Česká republika.