Nemocnice v regionech, především ty menší, žijí dál v nejistotě kvůli plné pravomoci pojišťoven rozhodovat, která nemocnice či její oddělení získá novou smlouvu, či nikoliv. Ty stávající zdravotnickým zařízením vyprší s koncem roku. Pojišťovny nabyly možnosti rozhodovat o obnovení smluv – a nepřímo tím pádem i o regulaci lůžkového fondu – poté, co se ministerstvo v minulosti nedohodlo na dostatečné regulaci s některými kraji. Sám Heger ale uvádí, že regionální představitelé rozhodně nejsou z rozhodování odstaveny mimo. „My jsme naopak pojišťovny přesvědčovali, aby jejich nejbližšími partnery, se kterými to budou diskutovat, byly právě kraje,“ sdělil ministr s tím, že na kompromisu se dříve úspěšně dohodl například s Jihomoravským krajem nebo Vysočinou.
Na oboustranně přijatelném snížení nemocničních kapacit se ministerstvo naopak neshodlo s vedením Moravskoslezského nebo Ústeckého kraje. Podle Hegera se ale není třeba obávat, že pojišťovny právě v „problémových“ krajích rázně zakročí. „Je tam více hráčů a ten proces je formálně vložen do rukou pojišťoven. Ty mohou vypovídat smlouvy, ale nepochybně se musejí chovat tak trochu, aby se z toho nestalo politické drama,“ upozornil Heger.
Právě obavy ze soustředění moci pojišťoven nad osudem nemocnic vyjádřila kromě opozice také Asociace českých a moravských nemocnic. Podle ní jsou ohrožené malé regionální a okresní nemocnice bez finančních rezerv a dostupnost péče v krajích by se jejich omezením výrazně snížila. Heger zmínil, že toto nebezpečí ministerstvo bedlivě sleduje a nad kroky pojišťoven bude dohlížet. „Ten systém není efektivní a ty pojišťovny zodpovídají nejenom za to, že jejich klienti dostanou péči, ale také za to, že na tu péči budou mít peníze. Já si myslím, že je to správné, že ony jsou ti hlavní hráči a my budeme v těchto změnách pokračovat, ale musíme brát zřetel na to, aby nemocnice také byly nějak ochráněny,“ uvedl.
Leoš Heger:
„Já si myslím, že ten proces je sám o sobě velmi bolestivý, ale je to běžná situace, kdy některé věci je výhodnější centralizovat a dávat do větších celků. Medicína tak, jak se technologicky vyvíjí, tak se v těch malých celcích neuživí, protože potřebuje drahé spektrum přístrojů… My jsme v těch změnách zákonů kladli větší důraz na pojišťovny. Stát na ně delegoval pravomoci zacházet s penězi z veřejného zdravotního pojištění a ty s tím musí zacházet velmi racionálně, aby ten systém byl efektivní.“
Pojišťovny chtějí měnit strukturu nemocnic, uzavřít oddělení, kde není personál ani potřebné vybavení a kde se provádějí minimální počty výkonů. U fakultních nemocnic půjde hlavně o centralizaci péče. Ze 130 nemocnic v regionech by asi u deseti mohl být problém tak velký, že se s pojišťovnami asi dobrovolně nedohodnou. Podle ministra by ale dotyční poskytovatelé péče nemuseli skončit, ale změnit se na LDN. „To je v obecném povědomí strašně šeredné slovo, ale podle mě to jsou prostě nemocnice následné péče, které si mohou zachovat jisté spektrum ambulantní činnosti a mohou pro komunitu okolo sebe fungovat velmi dobře,“ řekl Heger.
Podle něho budou pojišťovny vyhodnocovat jednotlivá pracoviště podle 10 kritérií – např. míry využití, kvality poskytované péče nebo způsobu financování a rozvoje. Asociace nemocnic na jaře oznámila, že se ohledně záměru rušení regionálních nemocnic obrátí na celou vládu i parlament. Podle zástupců 127 nemocnic hrozí, že pojišťovny budou posuzovat podle kritérií, které jsou podle nich v některých částech nelegitimní a odborně nepodložené.
