Příprava řetězové operace trvala zhruba tři čtvrtě roku. Odborníci vyšetřovali možné dárce a příjemce. Měli pět párů, v nichž ale nebyla shoda. „V této řetězové transplantaci jsme měli vlastně všechny možnosti dárcovství - od pokrevního příbuzenství až po druha s družkou. Hlavní je ochota dárce darovat ledvinu svému blízkému“ říká Ondřej Viklický, přednosta Kliniky nefrologie IKEM.
Altruista, který chtěl darovat ledvinu komukoliv
Na počátku řetězce nakonec stanul podle Froňka altruista, který chtěl darovat svou ledvinu komukoliv potřebnému. Páry se pak různě propojily. Těchto šest dvojic operovali 6. a 7. listopadu. První den se uskutečnily tři zákroky, druhý den zbývající tři. Pacienti jsou v pořádku.
„Je to souhra dvou týmů, které spíš fungují jako jeden. Na jednom sále jsem odebíral laparoskopicky ledvinu. Ještě při této operaci začal kolega operovat na sále druhém tak, aby ve chvíli, kdy mám ledvinu v ruce, byl připraven ji rovnou transplantovat. Tak to proběhlo v sekvenci šesti výkonů - tři v jeden den, tři ve druhý,“ popsal Froněk operace.
Na náhradní ledvinu čeká v Česku 680 lidí
Mimo tělo byly ledviny jen pár desítek minut. „Všechny štěpy začaly fungovat bezprostředně po operaci,“ dodal Froňkův kolega Libor Janoušek, který orgány transplantoval. Podle Froňka lékaři trojici dárců dnes propustí domů, zbývající tři by měli nemocnici opustit v pátek. Příjemci v ní zůstávají v průměru deset až 14 dní po zákroku.
Jednou z dvojic v řetězové operaci byla Zuzana a Georgis. Ledvinu mu lékaři transplantovali už před dvěma desetiletími, vydržela mu 19 let. Poslední více než rok byl na dialýze. O možnosti unikátního zákroku se jeho partnerka dozvěděla z televize. Přímo Georgisovi ledvinu dát nemohla, on sám řetězovou operaci odmítal. „Neváhala jsem ani vteřinu. Nejsem žádná altruistka, ale sobec. Chci zpět normální život, který jsme měli. Na dialýze je to jenom přežívání,“ říká Zuzana.
Podle ní by se nemocní neměli stydět či bát požádat své blízké o pomoc. „Jsem dva dny bez ledviny. Chodím, jím, piju, sprchuji se, nic mě nebolí. Stačí se rozhodnout, lékaři už člověka povedou,“ tvrdí dárkyně. Dobře se cítí i Georgis. „Když se na mě podíváte, jsem v poměrně dobrém stavu. Nepotřebuju dialýzu.“
Transplantace ledvin je nejlepší možnou metodou léčby chronického selhání ledvin. Nová ledvina se umisťuje do pánve, pacientovy vlastní ledviny v těle obvykle zůstávají. Na náhradní ledvinu čeká v Česku zhruba 680 lidí. I když má transplantace štěpu od žijícího dárce lepší výsledky, v ČR se využívá zatím asi jen u desetiny operovaných pacientů. V západní Evropě se provádí častěji. V Británii či Nizozemsku ledvinu od žijícího dárce lékaři používají ve skoro polovině zákroků.
Události: IKEM provedl unikátní transplantaci ledvin
Od konce roku má IKEM program, který dává naději více pacientům. Shromažďuje data živých dárců a příjemců, dvojice se tak daří lépe spárovat. Možná byla i řetězová operace. Ondřej Viklický nevyloučil, že by se počátkem příštího roku mohl podobný zákrok opakovat.
Transplantace ledvin se poprvé podařila v roce 1954 v Bostonu v USA. Pacient žil s ledvinou svého jednovaječného dvojčete dalších devět let. První úspěšné pokusy s transplantováním štěpu od zemřelého se uskutečnily v roce 1959. V tehdejším Československu se první voperování ledviny odehrálo o dva roky později v Hradci Králové. Pacientčino tělo ale orgán odmítlo. S transplantačním programem pak začal v březnu 1966 pražský IKEM. Prvním pacientem byl čtyřiadvacetiletý mladík, který dostal ledvinu od své matky.
