Praha - Ministr financí Klausovy vlády Ivan Kočárník z let 1992–1997 se ve speciálu ČT24 věnovaném deseti letům působení Václava Klause na Pražském hradě pozastavil nad nedávnou prezidentskou amnestií. Chybu vidí v tom, že se Klaus nenechal dostatečně informovat o možných důsledcích. V této souvislosti si Kočárník vzpomněl na deregulaci cen v 90. letech, kdy nejvíce zdražil sunar. Ve studiu ČT24 přiznal, že amnestie ho skutečně poškorpila, jak ale Klause zná, rozhodně v jejím vyhlášení nevidí vedlejší záměr. Amnestie spustila vlnu kontroverze, která se vzedmula po jejím vyhlášení v souvislosti s některými výraznými kauzami závažné hospodářské činnosti.
V amnestii byl „Klausův sunar“, soudí Kočárník
V souvislosti s tím připomněl jakýsi jeho žargon s Václavem Klausem z doby, kdy připravovali reformu. „On se vždycky ptal na sunary. Jde o takový terminus technicus mezi námi, protože když se odstraňovala záporná daň z obratu, byla největší na sunary, které byly nejvíce dotované. Aby to nebylo dotováno, nechal jsem to pustit naplno a následně nejvíce vyletěla cena sunaru. Klaus se strašně zlobil a pak se vždycky ptal 'Není v tom nějaký sunar?' Můj výklad je, že to bylo připravováno narychlo a byl tam ten sunar,“ uvedl někdejší ministr financí.
Ruml: Jako prezident se Klaus pohyboval v nekritickém prostředí
Jan Ruml, ministr vnitra v Klausově vládě, odlišil Klausovo premiérské období v době transformace, kdy se pohyboval v kritičtějším prostředí než později na Pražském hradě. „Byli tam Zieleniec, Kočárník, Stráský, Pilip a další, kteří mu v řadě věcí oponovali. Václav Klaus nebyl monokratický premiér, který by se s nikým nebavil, těch lidí si vážil a dal na jejich názor. Potom si ale zavřel okna a vystavil si v té místnosti zrcadla,“ uvedl pro ilustraci metaforu Jan Ruml. Dodal, že jeho okolí se pak stalo velmi nekritickým, což se projevilo mimo jiné i v tom, že ho poradci nevarovali před riziky chystané amnestie.
Dvě prezidentská období, dva přístupy k ústavě
Ruml také zmínil dva různé charaktery Klausových prezidentských období z hlediska ústavní konformity. V prvním prezidentském období Klaus podle Rumla ústavu respektoval, což se dá vyvodit z toho, že umožnil obměnu vlády sociální demokracie se třemi různými premiéry za sebou – Vladimírem Špidlou, Stanislavem Grossem a Jiřím Paroubkem. Rovněž umožnil dvakrát vládu pod taktovkou Mirka Topolánka. To bylo vše podle Rumla ústavně v pořádku.
Jan Ruml: „Václav Klaus je známý ikonograf. Sarajevský atentát bylo označení, jak říkal Václav Havel trefně, poměrně banální příhody. Pak ještě vymyslel další – opoziční smlouva, toleranční patent, jedeme dál. A tato ikonografie je součástí asi velmi účinného slovníku Václava Klause.“
Ivan Kočárník: „On je navíc ještě mistr zkratky. V jednoduchém dvousloví je vyjádřeno to, co on chce říct. Někdy to možná nemusí odpovídat realitě.“
„Jiná věc je druhé volební období, kdy se na Hradě choval více jako soukromník. Nerespektoval úplně vládu zákona, což znamená, že žádný člověk v této zemi, a to ani prezident republiky, nemůže stát nad zákonem,“ míní šéf resortu vnitra z devadesátých let. Jako příklad uvedl Klausovo odmítnutí jmenovat soudce Petra Langera či postoj k podpisu některých parlamentem schválených dokumentů.
Ivan Kočárník má zato, že větší otrlost je standardním postupem prezidentů v druhém prezidentském období. „Že si prostě víc dovolí,“ podotkl.
Rozhovor s Ivanem Kočárníkem a Janem Rumlem (zdroj: ČT24)