Praha – O někdejším symbolu tvrdých bojů ve jménu marxistických ideálů se stále sepisují knihy a točí dokumenty i hrané filmy. Životopis argentinského revolucionáře Ernesta „Che“ Guevary má přesto několik málo mezer – například několikaměsíční pobyt v Praze, jehož některé detaily vyšly najevo teprve před třemi lety. Guevara se zde v utajení léčil z neúspěšné mise v Kongu a zároveň sbíral síly pro další organizování revoluce v Bolívii. Oprášit pražské stopy latinsko-americké modly se pokusil reportér Stanislav Motl v pořadu Stopy, fakta, tajemství.
Che Guevara se v Praze ocitl na jaře 1966 v jednom z nejhorších období svého života. Pád kdysi nesmlouvavého vůdce guerill začal už o rok dříve. Po nesouhlasu s diktátem Sovětského svazu musel jako někdejší druhý muž Castrovy Kuby opustit ostrov a vydal se hledat místo, kde by mohl napodobit slavný převrat na Kubě.
Volí si africký stát Kongo – zde ale místo revolucionářů, ochotných zemřít za ideály marxismu, potkává spíše negramotné lidi, kteří věří v sílu šamanů. Jeho osvědčený způsob partyzánského boje navíc nemá šanci proti dobře vyzbrojeným žoldnéřům konžské vlády. Kvůli silnému astmatu téměř zemře a přes kubánské velvyslanectví v Tanzanii proto Che Guevara hledá bezpečné útočiště…
Zakotvit v Praze Guevarovi pomůže dlouhodobá spolupráce československé a kubánské rozvědky, přesněji řečeno, akce Manuel. Za tímto názvem se skrývaly tajně organizované přepravy partyzánů z Latinské Ameriky přes Prahu do dalších zemí. V Praze získali na krátký čas tajný úkryt a také falešné doklady. Zaběhnutého systému tak využili lidé kolem Che Guevary, o jeho přítomnosti ale nejvyšší československé úřady zřejmě nevěděly.
Letadlo s tehdy 38letým Argentincem přistálo na ruzyňském letišti 1. března 1966. Dorazil sem složitými cestami přes Dar es-Salaam, Káhiru a Bělehrad. Podle historika Josefa Opatrného vyplývá z pramenů, že málokdo mohl z nenápadného oholeného muže s brýlemi tušit proslulého revolucionáře. „Vystupoval s uruguayským pasem pod jménem Ramon Benitéz a měl tu vlastního maskéra z Kuby,“ říká Opatrný.
Che Guevara krátce zavítal do Prahy už v roce 1960 po boku Castra v rámci oficiální návštěvy, podruhé v roce 1965. Na nejdelší pobyt ale došlo na jaře 1966. V Praze měl Guevara strávit necelé čtyři měsíce, během kterých se zdržoval na několika místech. Bydlel například v Heřmanově ulici v Holešovicích, kde měli Kubánci v rámci akce Manuel jeden z konspiračních bytů.
Podle vzpomínek jeho přátel se prý Che Guevara vydával na dlouhé procházky Prahou, zpravidla ale v doprovodu dvou osobních strážců. Znal dobře dílo Franze Kafky, oblíbil si i Haškova Švejka a občas zašel do známé pivnice U Fleků. Jednou navštívil i kino Sevastopol, hlavní náplní jeho času ale bylo psaní.
„Řada Guevarových kamarádů tvrdí, že byl grafoman, on skutečně pořád něco vytvářel. Tady psal teoretický skript o materialismu a politické ekonomii, části tohoto spisu byly později publikovány,“ zmínil Opatrný. S perem v ruce Guevara kritizuje Sovětský svaz za to, že se podobně jako USA stává imperialistickou velmocí a využívá země třetího světa.
Klid na psaní měl Che Guevara hlavně ve svém druhém útočišti – obci Ládví v okrese Praha-východ. Tamní nenápadná patrová vila obklopená velkým pozemkem má zajímavou historii. Dům ve 30. letech pořídil budoucí protektorátní předseda vlády Jaroslav Krejčí a hostil zde několik setkání odbojových členů. Po válce objekt propadl ministerstvu vnitra a v 60. letech jej využívala rozvědka v rámci již zmíněné akce Manuel. Podle svědectví své manželky Aleidy trávil Guevara čas ve vile psaním, četbou, hraním šachů se spolubydlícími, a dokonce se prý cvičil i ve střelbě kvůli dobré kondici.
Vila v Ládví pamatuje další zajímavou návštěvnici, která později spojila svůj osud s Che Guevarou. Tamara Bunkeová byla východní Němka, záhy po vítězství kubánské revoluce se ale přidává na stranu tamních revolucionářů. V roce 1964 přijíždí do Československa, kde podle archiválií pobývala také ve vile v Ládví. Prodělala zde výcvik a čekala na pas s jinou identitou.
Často se objevují informace o vzájemném mileneckém vztahu obou. Podle historika Jaroslava Fialy jde ale spíše o špionážní legendy. „Myslím, že milenci nebyli. Už jenom proto, že příliš nebylo kdy. Při pražském pobytu Che Guevary tady Tamara Bunkeová s největší pravděpodobností nebyla tady, ale v Bolívii. Navíc po velkou dobu jeho pobytu tu byla manželka Aleida,“ dodává Fiala.
Bunkeová tak podle všeho během jara 1966 připravovala půdu pro Guevarův příjezd. Prahu Che opustil 23. července v rychlíku směřujícím na Vídeň. Tam přestupuje do Ženevy, Curychu a poté letadlem přes Moskvu do Havany, kde se zdrží několik týdnů v utajení. Až 23 října 1966 odletí do Bolivie, aby se tam pokusil rozpoutat revoluci. Tamara Bunkeová tehdy oblékne uniformu a přidá se ke Guevarově partyzánskému oddílu.
Místní obyvatelé ale odmítli měnit zavedený způsob života a Guevarův svérázný export revoluce nevyslyšeli. Někteří dokonce pomohli vládním vojákům monitorovat pohyb jeho oddílu. Při přechodu řeky je vládními vojáky zastřelena Tamara Bunkeová. Později padne do zajetí už těžce raněný Guevara.
Guevara je podroben výslechu a záhy v zapadlé vesničce La Higuera popraven tak, aby rány vypadaly jako způsobené bojem. Samotný rozkaz byl proveden bolivijským vojákem Mariem Teránem i přesto, že vláda USA s ním nesouhlasila a požadovala Guevaru převézt do Panamy k výslechu.
