Praha - Registr dlužníků SOLUS musí odstranit údaje o těch dlužnících, kteří se zveřejněním nesouhlasí. Pravomocně o tom rozhodl Úřad na ochranu osobních údajů. „Osobní údaje mohou být zpracovány buď na základě zákona, nebo se souhlasem toho, koho se týkají,“ uvedl předseda ÚOOÚ Igor Němec. SOLUS ale s rozhodnutím nesouhlasí a napadl ho žalobou. Ochránci osobních údajů dnes kritizovali i starosty kvůli obecním webům. Vyčítají jim, že na nich často neoprávněně zveřejňují osobní údaje lidí. Podrobnosti z dnešní tiskové konference ÚOOÚ najdete zde.
Němec zároveň upozornil, že souhlas se zveřejněním svých údajů může každý kdykoli odvolat. Poukázal rovněž na to, že jeho úřad se v poslední době stále častěji setkává s krádežemi osobních údajů, na jejichž základě je následně vytvořen dluh nebo provedena krádež. Policie podle něj sice často zjistí, kdo je viník, lidé ale zapomenou, že se tím ocitli v registru dlužníků: „Pak jsou nemile překvapeni, když už celá kauza dávno skončila, že když si jdou žádat o úvěr, tak ho nedostanou.“
SOLUS už dříve uvedl, že s rozhodnutím úřadu nesouhlasí. Upozornil, že evropská směrnice a zákon o ochraně osobních údajů umožňují zpracovávat osobní údaje za účelem uskutečnění oprávněného zájmu bez toho, aby k tomu byl potřeba nějaký zákon. Prevence úvěrových podvodů a předlužení spotřebitelů jím prý nesporně je.
Podle Němce by registr mohl fungovat dál, ale za přesně vymezených podmínek. V současnosti je ale žádný zákon neupravuje. V této souvislosti zmínil například bankovní registry, které fungují podle zákona o bankách. „Vzájemná výměna dat mezi bankami prostřednictvím Bankovního registru klientských informací je v souladu se zákonem o bankách, který bankám umožňuje vzájemně sdílet informace, a souhlas klienta není v takovém případě vyžadován,“ potvrdila ředitelka bankovního registru Zuzana Pečená. SOLUS jakožto nebankovní registr proto podle ÚOOÚ ke zpracování osobních údajů musí mít souhlas lidí, jichž se zveřejnění informací týká.
SOLUS má nyní 46 členů. Je mezi nimi 19 nebankovních finančních institucí, 12 bank, tři stavební spořitelny, šest telekomunikačních firem, čtyři energetické společnosti, velkoobchodní řetězec a pojišťovna.
Členství ve sdružení umožňuje přístup nejen k informacím o klientech, kteří čelili nebo čelí potížím se splácením svých závazků, ale také k databázi odcizených a neplatných dokladů a k insolvenčnímu registru. Členská společnost se na základě dotazu do databáze dozví informaci o existenci dluhu klienta, případně o jeho úhradě. Ta je v registru uchována tři roky. Sdružení vzniklo v létě 1999.
Starostové dostali vyčiněno za obecní weby
ÚOOÚ dnes kritizoval i starosty kvůli webům obcí. Neoprávněným zveřejněním osobních údajů lidí podle Němce porušují nejen zákon, ale i ústavní principy. Jako „exemplární kauzu“ Němec uvedl případ obce Kravaře na Českolipsku, která zveřejnila údaje osob podezřelých ze spáchání krádeže. Letos v srpnu se na obecním webu objevilo jméno a příjmení muže, který se přiznal ke krádeži kanálových roštů, ale nebyl v té době pravomocně potrestán. Kravaře zveřejnily i obec, kde muž bydlí. Obdobně postupovaly v případu krádeže jízdních kol.
ÚOOÚ za to obci dal pokutu 30 000 korun. Kravaře se ale proti rozhodnutí chtějí bránit správní žalobou. Argumentují mimo jiné tím, že ke zveřejnění údajů je vedla snaha o transparentnost při nakládání s veřejnými prostředky. Za projednání každého přestupku totiž hradí 1000 korun České Lípě, která pro ně přestupkovou agendu zajišťuje.
„Pro každého občana platí, že to, co není zákonem zakázáno, je povoleno. Pro zástupce veřejné správy platí opak: tedy co mu není povoleno, je zakázáno. Kdyby tento princip všichni volení zástupci znali, tak by se vyhnuli řadě kauz, které se týkají problematiky ochrany osobních údajů,“ prohlásil Němec.
