Praha/Banská Bystrica – V dějinách československé kriminalistiky šlo o mimořádně bestiální případ – a také poslední, který byl završen vykonaným trestem smrti. Štefan Svitek, známý později také jako „horehronský rozparovač“, měl s trestnými činy zkušenosti od mládí. Projevily se u něho silné deviantní a sadistické sklony, několikrát se pokusil o sebevraždu, byl závislý na alkoholu a lécích. Vrcholem pak byla brutální vražda jeho těhotné manželky a dvou dětí. Od popravy Svitka právě uplynulo 25 let.
Poslední hrdelní soud ukončil před 25 lety život sadisty Svitka
Mladík ze slovenského Brezna zdědil mnohé od svého otce, který byl taktéž alkoholik a násilník. Sviták páchal nejrůznější trestnou činnost už v pubertě. Do svých 27 let strávil po různých věznicích dohromady téměř 8 let. Trestán byl za krádeže, týrání zvířat, únosy i znásilnění. Ještě než dovršil 25 let, už měl za sebou první protialkoholní a psychiatrickou léčbu. Obě procedury ale na jeho chování prakticky nic nezměnily.
Jeho poslední trestný čin se ale začal rýsovat manželstvím s ženou, která již měla dvouletou dceru z předchozího vztahu. Páru se narodila dcera a nedlouho poté čekali dalšího potomka. Svitek si často vybíjel zlost na manželce a svých dětech, až přišel 30. říjen 1987. Tehdy už od rána popíjel se svým kolegou a domů se z hostince vrátil až pozdě v noci. Vystrašená manželka se před ním společně se dvěma dcerami zamkla v ložnici a ignorovala jeho výzvy.
Rozzuřený Svitek dveře vylomil sekerou a manželku poté 16 ranami umlátil, poté pokračoval a několika údery sekerou zabil i obě dcery. Všechna těla poté rozčtvrtil a vyjmul vnitřnosti – vše zřejmě z důvodu silného sexuálního stimulu. Podobného zohavení bohužel nezůstal ušetřen ani šest měsíců starý plod v těle ženy.
Soud
Druhý den se neúspěšně pokusil oběsit. Sebevražda se ale nezdařila a policie ho zanedlouho dopadla. Podle soudních psychologů šlo o silně agresivní a psychopatickou osobnost se sklonem k sadomasochismu a zoofilii. Vše se navíc stupňovalo pod vlivem alkoholu v kombinaci se silnými léky.
Znalci tak došli k závěru, že Svitek bude představovat trvalé nebezpečí pro své okolí i společnost a není možné jej převychovat. Také sám Svitek nad svým činem nikdy nepocítil lítost, naopak vraždu popsal jako svůj nejsilnější sexuální zážitek. Soud v Bánské Bystrici proto rozhodl o trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 8. června 1989 v Bratislavě.
Celkem bylo v letech 1918-1989 v Československu popraveno na 1 207 lidí (nezahrnuje popravy za německé okupace). Nejvíce poprav se uskutečnilo od května 1945 do konce roku 1948, kdy bylo popraveno na 750 osob, z toho přes 730 na základě takzvaných retribučních dekretů. Podle nich mimo jiné mimořádné lidové soudy soudily „nacistické zločince, zrádce a jejich pomahače“; trest smrti byl vykonán zpravidla do dvou hodin po vyhlášení.
Oprátka
Trest smrti byl v bývalém Československu zrušen s účinností od 1. července 1990. Rozsudky smrti vynesené před tímto datem byly změněny na doživotí. Tak popravě unikl například asi poslední člověk odsouzený v ČR k absolutnímu trestu (v lednu 1989) Jaroslav Malý, jenž měl pykat za trojnásobnou vraždu; v červenci 1991 ve vězení zemřel. Dodnes si doživotní trest, jenž byl původně trestem smrti, odpykává Zdeněk Vocásek, jenž byl v září 1988 odsouzen za brutální dvojnásobnou vraždu.
Nejvyšším možným trestem v ČR je nyní podle trestního zákoníku, účinného od ledna 2010, doživotí. Výjimečným trestem se rozumí též trest odnětí svobody nad 20 až do 30 let. Nyní si v ČR odpykává doživotní trest 46 osob, z toho tři ženy.