Praha – Před 25 lety začaly z Československa proudit tisíce poutníků do Říma, kde 12. listopadu 1989 prohlásil papež Jan Pavel II. Anežku Přemyslovnu za svatou. Obřadu se zúčastnila i československá vládní delegace, kardinál František Tomášek. V rámci svatořečení Anežky České dal kněz Tomáš Halík odkazu světice i jiný, společensko-politický rozměr, během strhujících oslav totiž řekl, že „tehdy, až bude Anežka svatořečena, bude v Čechách konečně dobře“.
Halík se rovněž nechal slyšet, že ve vzduchu je již „cítit příchod těchto lepších dob jako jarní vánek“, a pět dní nato se 17. listopadu na Národní třídě prakticky uzavírá éra komunistické nadvlády v tehdejším Československu. Halíkova slova se tak stala skutečností. „Byla to náhoda, která do dějin někdy vstupuje, a my nevíme proč,“ okomentoval historik Petr Kubín.
Příběh Františka Reichla: Jel do Říma a za pár dní byl ministrem
Komunisté raději pustili tisíce poutníků ven, než aby papež přijel Anežku svatořečit do Prahy. „Když jsme požádali na ministerstvo dopravy, že chceme vlak, tak nám odpověděli: kolik jich chcete? Když jsme řekli, že potřebujeme letadlo, tak jsme měli dva speciály,“ řekl ČT tajemník organizačního výboru poutě do Říma František Reichel. V Římě měli poutníci zprávy o tom, co se kde děje, jak se bourá zeď, nicméně, jak on sám tvrdí, nečekali, že to u nás bude tak rychle. Do Prahy se Reichel vrátil 17. listopadu. „Když jsme přijeli domů z letiště, tak jsme se dozvěděli, že se něco děje v Praze na Národní třídě. A jelikož tady, na Václavském náměstí, jsme celý leden sledovali už Palachův týden, tak potom v průběhu týdne jsem se sem šel taky podívat.“
Místo demonstrování ale připravoval další slavnost: v sobotu 25. listopadu už ve svobodné atmosféře oslavovaly ve svatovítské katedrále tisíce lidí Anežčino svatořečení. Po svobodě a demokracii tam volalo přes 800 tisíc lidí. A za osm dní už seděl František Reichel ve federální vládě - jako první nekomunistický ministr.
„Katolická církev fungovala jako symbol odporu proti komunistickému režimu. Byl to jediný kompaktní organizovaný celek toho odporu,“ dodal Kubín s tím, že kanonizace měla původně proběhnout v Československu, ale zdejší režim se obával návštěvy papeže v zemi natolik, že raději pustil tisíce poutníků do Říma. „Vpustit papeže sem dlouhodobě nechtěli,“ poukázal Kubín. Desítky brigádníků proto proměnily arcibiskupský palác v cestovní kancelář, která pomáhala věřícím zajistit přepravu, valuty a další v té době nezbytné formality.
Dne 12. listopadu 1989 v chrámu sv. Petra ve Vatikánu papež Jan Pavel II. prohlásil Anežku Českou za svatou. Přestože začátek slavnosti byl stanoven na půl desátou, už od osmi hodin museli všichni návštěvníci projít uzávěrami a kordony karabiniérů s detektory. Svatopetrský chrám zaplnil kromě papeže, kardinálů, stovek kněží, řeholníků a řeholnic i zpěv a liturgie papežské mše. Strhující slavnost pokračovala v pondělí dopoledne v Aule Pavla VI., kde z titulu místopředsedy výboru pro Desetiletí duchovní obnovy pronesl Tomáš Halík památnou větu o tom, že se Anežka přimlouvala za český národ v dobách nejtěžších a s jejím svatořečením tak přijdou lepší časy.
Oslavy svatořečení Anežky České pokračovaly v Praze 25. listopadu 1989 mší ve svatovítské katedrále. „To byla euforická záležitost, katedrála byla naprosto plná a atmosféra byla jedinečná,“ vzpomíná Kubín. „Bylo to jedinečné protnutí revoluce sakrální a profánní,“ shrnul význam svatořečení Anežky Přemyslovny Kubín.
Anežka Přemyslovna, též Anežka Česká, se narodila zřejmě 20. ledna 1211 jako nejmladší dcera krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé ženy Konstancie Uherské. Jako královská dcera měla být výhodně politicky provdána. Anežka se ale obrátila na samotného papeže Řehoře IX., aby sňatku zabránil a ona se mohla stát řeholnicí. Příkladem jí bylo učení sv. Františka z Assisi. Ze svého věna pak založila v Praze špitál a útulek sv. Františka a klášter pro chudé sestry, do kterého o svatodušních svátcích roku 1234 sama vstoupila. Ve špitále Na Františku vzniklo bratrstvo, které na její žádost roku 1237 změnil papež v samostatný řád – rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou. Anežka se tak stala jedinou zakladatelkou mužského řeholního řádu a zároveň zakladatelkou jediného řádu, který vznikl na českém území.
